Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2462/2019

-107

USNESENÍ

TRUCKPARK a. s.

RA+spol., s. r. o.

, se sídlem v Mladé Boleslavi, mjr. Frymla č. 532, identifikační číslo osoby 25917111, zastoupené JUDr. Martinem Klímou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa č. 203/9, o vyloučení majetku z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2019, č. j. -82, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 8. dubna 2019, č. j. -50, zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovanou. Uvedl, že v dané věci byl výkonem rozhodnutí, z něhož žalobkyně požaduje vyloučení nemovitých věcí, pověřen soudní exekutor Mgr. Jan Mlynarčík Obvodním soudem pro Prahu 4, a to pověřením soudního exekutora ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. -12, pověřením soudního exekutora ze dne 18. 7. 2016, sp. zn. -46, a pověřením soudního exekutora ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. -16. Místní příslušnost zdejšího soudu je tedy dána na základě ustanovení , a soudu proto nezbylo, než námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovanou zamítnout.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. května 2019, č. j. -82, rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud uzavřel, že usnesení soudu I. stupně stojí na správném závěru, že předmětem řízení o žalobě požadující vyloučení nemovitostí z exekuce podle ustanovení ex. řádu a ustanovení není „právo k nemovitosti“ ve smyslu ustanovení , a proto je podle písmene e) téhož ustanovení k projednání žaloby místně příslušný exekuční soud.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“ a že „výklad aplikovaný odvolacím soudem neobstojí, když není kompatibilní s ustálenou rozhodovací praxí vyšších soudů“ (s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. ). Má za to, že místně příslušným soudem k projednání žaloby o vyloučení nemovité věcí z exekuce není exekuční soud, ale okresní soud, v jehož obvodu se nachází nemovitost, která má být vyloučena. Nesouhlasí tak se závěrem odvolacího soudu, jenž ve shodě se soudem prvního stupně má za to, že soudem, který je výlučně místně příslušný k projednání žaloby o vyloučené nemovité věci z exekuce, je soud, u něhož se exekuce vede [ ].

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalovaná dovolání podala účelově s cílem prodloužit řízení. Dle jejího názoru jsou rozhodnutí soudů obou stupňů správná a argumentačně podpořená pozitivní právní úpravou a konstantní judikaturou.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a část první čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Předpoklad přípustnosti dovolání dovolatelka vymezila tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“. Neuvedla však konkrétní judikaturu dovolacího soudu, která je podle jejího názoru kontradiktorní. Pouze v závěru dovolání naznačila, že by dovoláním napadené rozhodnutí nemělo být v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. . Předmětné rozhodnutí se však právní otázky nastolené dovolatelkou ani v náznaku netýká, protože se v něm řeší výhradně právní otázka, zda soud prvního stupně je oprávněn rozhodnout o procesním nástupnictví na straně žalující podle ustanovení , aniž by nejprve rozhodl o námitce místní nepříslušnosti vznesené žalovaným. Nelze se tedy ztotožnit se závěrem dovolatelky, pokud naznačuje, že dovoláním napadené rozhodnutí je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. S ohledem na právě uvedené je zřejmé, že dovolatelka nevymezila řádně předpoklad přípustnosti dovolání (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 31. října 2013, sen. zn. , a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. ), což je důvodem pro odmítnutí dovolání podle ustanovení

Zbývá dodat, že z ustanovení se podává, že namísto obecného soudu je k řízení příslušný soud, u něhož je prováděn výkon rozhodnutí (exekuce), jde-li o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí (z exekuce). A to bez ohledu na to, zda má být z výkonu (z exekuce) vyloučena movitá nebo nemovitá věc. Tento vývod je z dikce zákona zcela bez pochyb, je odrazem skutečnosti, že řízení o vyloučení věci z výkonu (z exekuce) je bezprostředně spjato s výkonem (s exekucí), z níž má být věc vyloučena; nejde tedy o řízení, které by se týkalo práva k nemovitosti ve smyslu ustanovení Dovodil-li tedy odvolací soud, že soudem, který je výlučně místně příslušný k projednání žaloby o vyloučení nemovité věci z exekuce, je soud, u něhož se exekuce vede [ ], odpovídá jeho právní závěr nepochybnému znění zákona. Je-li text zákona naprosto zřejmý a odvolací soud jej respektoval, nemůže být vyhodnoceno jako přípustné dovolání, jež se proti takovému právnímu závěru odvolacího soudu vymezuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. , či ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. ). Právě uvedené je dalším důvodem, pro který musí být dovolání odmítnuto jako nepřípustné.

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 8. 2019

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu