Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 142/2017-B-163

KSBR 33 INS 30979/201529 NSČR 142/2017-B-163

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Ernst Leopold s. r. o., se sídlem v Blansku, Gellhornova 2242/18, PSČ 678 01, identifikační číslo osoby 63468867, zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o určení odměny insolvenčního správce, o dovolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. června 2017, č. j. , -151, takto:

Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 24. ledna 2017, č. j. KSBR 33

INS 30979/2015-B-145, určil odměnu insolvenčního správce (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s.) ve výši 1 770 230 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod I. výroku) a zprostil insolvenčního správce funkce (bod II. výroku).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání insolvenčního správce v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku (první výrok). Současně dlužníku uložil, aby insolvenčnímu správci zaplatil doplatek odměny ve výši 163 350 Kč včetně daně z přidané hodnoty do 60 dnů od právní moci usnesení (druhý výrok).

Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že insolvenčnímu správci náleží odměna ve výši vypočítané podle , o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „ “). Reorganizace probíhala v 8 započatých měsících, odměna dle obratu dlužníka za rok 2014 (397 300 000 Kč) od května 2016, tj. od prvního kalendářního měsíce po rozhodnutí o povolení reorganizace, do prosince 2016, kdy podle sdělení insolvenčního správce ze dne 19. prosince 2016 došlo ke splnění reorganizačního plánu, činí měsíčně 166 000 Kč bez daně z přidané hodnoty, tedy 1 328 000 Kč (8 x 166 000 Kč), k níž dle věty třetí náleží částka odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 % z této částky, tedy 278 880 Kč. Odměna podle vyhlášky tak celkem činí 1 606 880 Kč.

Insolvenčnímu správci dále náleží odměna podle § 2a vyhlášky za přezkoumání 135 přihlášek pohledávek po 1 000 Kč, tedy 135 000 Kč bez daně z přidané hodnoty ve výši 28 350 Kč, celkem 163 350 Kč.

Odvolací soud přisvědčil insolvenčnímu soudu i v závěru, že nelze aplikovat vyhlášky, neboť v a výslovně upravuje odměnu insolvenčního správce při reorganizaci. Insolvenčnímu správci tak nelze přiznat odměnu za období od rozhodnutí o úpadku do povolení reorganizace.

Protože dlužník na zálohách zaplatil insolvenčnímu správci 1 606 880 Kč, uložil odvolací soud dlužníku, aby zaplatit insolvenčnímu správci doplatek odměny ve výši 163 350 Kč.

Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, v němž požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v dotčeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , (dále jen „ “), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle a 2

Učinil tak proto, že v řešení dovolatelem předložené otázky (zda je „insolvenční soud oprávněn přiznat insolvenčnímu správci odměnu za období od jeho ustanovení do funkce do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka, je-li tímto způsobem reorganizace“) je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s níže uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu.

V usnesení ze dne 30. září 2015, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 82/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 82/2016“), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že při určení celkové odměny insolvenčního správce v případě způsobu řešení dlužníkova úpadku reorganizací se postupuje dle ustanovení § 2 vyhlášky, podle kterého je třeba pro výpočet odměny zjistit dvě rozhodné skutečnosti, a to výši (sazbu) odměny a počet započatých měsíců od rozhodnutí o povolení reorganizace až do jejího skončení, tedy fakticky do rozhodnutí dle ustanovení .

Tamtéž Nejvyšší soud doplnil, že § 6 vyhlášky logicky navazuje na předchozí ustanovení vyhlášky, která (samostatně) upravují způsob výpočtu odměny pro jednotlivé způsoby řešení úpadku (§ 1 až 3), stanoví způsob určení odměny pro případ, kdy dojde k přeměně reorganizace v konkurs nebo ke zrušení schváleného oddlužení a k prohlášení konkursu ( ), a pamatují i na situace, kdy nelze odměnu určit postupem podle až 4 vyhlášky ( ). tedy v označených ustanoveních nejprve upravuje výši odměny (v závislosti na přijatý způsob řešení úpadku a event. jeho změnu v průběhu insolvenčního řízení) a poté určuje, jak s touto odměnou naložit (jakým způsobem ji rozdělit), bylo-li v řízení činných více správců. Jinak než rozhodnutím dle ustanovení nelze (celkovou) odměnu zvýšit.

V R 82/2016 tedy Nejvyšší soud objasnil, že § 2 vyhlášky stanoví celkovou výši odměny, je-li způsobem řešení úpadku reorganizace. I kdyby bylo v řízení činných více správců, rozdělením této celkové odměny nedochází ke krácení odměny určené jednotlivým správcům, neboť § 2 vyhlášky slouží pouze k výpočtu odměny (její výše) a je rovněž nerozhodné, zda insolvenční správce (před rozhodnutím o úpadku) vykonával funkci předběžného insolvenčního správce.

Uvedené závěry se v projednávané věci promítnou následovně.

Ustanovení § 2 vyhlášky (podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 vedle § 2a vyhlášky, který samostatně upravuje odměnu za přezkoumané přihlášky pohledávek) stanoví způsob výpočtu odměny insolvenčního správce, je-li způsobem řešení dlužníkova úpadku reorganizace a neschválí-li schůze věřitelů se souhlasem insolvenčního správce jinou výši odměny. Jak se podává ze skutkových zjištění odvolacího soudu, ze schváleného reorganizačního plánu (konkrétně jeho bodů 152 až 155) nevyplývá jiná výše (ani jiný způsob určení) odměny insolvenčního správce, neboť reorganizační plán s poukazem na § 2 vyhlášky obsahuje údaj o tom, že insolvenčnímu správci podle obratu dlužníka za rok 2014 náleží „za každý započatý měsíc odměna ve výši 166 000 Kč plus DPH“, upravuje lhůtu pro vyplacení odměny (rozuměj zálohy na odměnu) insolvenčnímu správci za období ode dne povolení reorganizace do účinnosti reorganizačního plánu (bod 154) a dále pro fázi insolvenčního řízení ode dne účinnosti reorganizačního plánu do měsíce, v němž insolvenční soud vezme na vědomí splnění reorganizačního plánu nebo jeho podstatných částí (bod 155).

Určují-li § 2 a § 2a vyhlášky celkovou odměnu insolvenčního správce při řešení úpadku reorganizací, pokrývá odměna určená podle označených ustanovení i období od rozhodnutí o úpadku do povolení reorganizace. Celkovou odměnu nelze zvýšit jinak než rozhodnutím dle .

Dovolatelem zmiňovaný § 5 vyhlášky se nepoužije, neboť toto ustanovení dopadá na situace, kdy nelze odměnu určit postupem podle § 1 až 4 vyhlášky; o tento případ však v dané věci nejde, když (celkovou) odměnu insolvenčního správce lze stanovit právě podle § 2 a § 2a vyhlášky.

Z uvedeného se podává, že napadené rozhodnutí neodporuje judikatuře Nejvyššího soudu.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném do 29. září 2017 (srov. článek II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 7. 2019

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu