Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 136/2019-B-79

KSUL 77 INS XY29 NSČR 136/2019-B-79

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků Š. K., narozené XY, a R. K., narozeného XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenční správkyně, o dovolání VRŠANSKÝ a spol., v. o. s., se sídlem v Teplicích, Kollárova 1879/11, PSČ 415 01, identifikační číslo osoby 25 46 67 63, insolvenční správkyně dlužníků, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2019, č. j. , 4 VSPH XY, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1) Schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenční správkyně (VRŠANSKÝ a spol., v. o. s.) ze dne 19. června 2018 (dále jen „konečná zpráva“), podle které:

a) příjmy majetkové podstaty činí 1.206.380,- Kč;

b) uhrazené výdaje majetkové podstaty činí 276.924,96 Kč;

c) zatím neuhrazené výdaje majetkové podstaty činí 97.471,57 Kč;

d) částka určená k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele činí 615.256,63 Kč;

e) částka k vrácení dlužníkům (tzv. hyperocha) činí 216.726,84 Kč (bod I. výroku).

2) Určil výši odměny insolvenční správkyně v částce 111.669,07 Kč (včetně daně z přidané hodnoty) [bod II. výroku].

3) Uložil insolvenční správkyni aby vyplatila dlužníkům společně a nerozdílně přebývající část výtěžku ze zpeněžení ve výši 216.726,84 Kč (bod III. výroku).

4) Vyzval dlužníky, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení sdělili soudu číslo účtu za účelem vyplacení přebytku ze zpeněžení (hyperochy), včetně nespotřebované zálohy na náklady insolvenčního řízení (bod IV. výroku).

5) Uložil insolvenční správkyni, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení předložila návrh na vydání rozvrhového usnesení (bod V. výroku).

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. srpna 2019, č. j. , 4 VSPH XY, k odvolání insolvenční správkyně potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. písm. c), d), e), II. a III. výroku.

Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že:

1) Insolvenční soud usnesením ze dne 9. července 2012, č. j. , , zjistil úpadek dlužníků (Š. K. a R. K.), povolil řešení jejich úpadku oddlužením a ustanovil insolvenční správkyni; následným usnesením ze dne 7. září 2012, č. j. , (mimo jiné) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře.

2) Usnesením ze dne 8. ledna 2014, č. j. , insolvenční soud (mimo jiné) zrušil oddlužení dlužníků, na jejich majetek prohlásil konkurs a určil, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.

3) Dne 18. července 2018 insolvenční soud obdržel konečnou zprávu, proti které nebyly podány námitky.

Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a ustanovení , a , o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále též jen „vyhláška“) – předeslal, že v poměrech dané věci bylo o úpadku dlužníků a o povolení oddlužení (tj. o způsobu řešení jejich úpadku) rozhodnuto usnesením ze dne 9. července 2012; proto je nutno při určení výše odměny insolvenční správkyně vycházet z vyhlášky ve znění účinném do 31. prosince 2012. Skutečnost, že v průběhu insolvenčního řízení bylo schválené oddlužení zrušeno a na majetek dlužníků byl prohlášen konkurs, je v tomto směru nevýznamná. Konkurs totiž nebyl v dané věci primárním řešením úpadku dlužníků, nýbrž byl prohlášen až následně v důsledku neplnění schváleného způsobu oddlužení.

Proto odvolací soud usnesení insolvenčního soudu jakožto věcně správné potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podala insolvenční správkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), a to k řešení právních otázek (podle názoru dovolatelky) dovolacím soudem nezodpovězených, a to, zda:

a) Ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky „konzumuje“ i odměnu insolvenční správkyně za dobu před zrušením schváleného oddlužení a rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem, nebo zda za tuto dobu náleží insolvenční správkyni odměna podle ustanovení § 1 vyhlášky?

b) V případě, kdy po nabytí účinnosti , kterou se mění , došlo k vydání jiného (dalšího) rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, lze aplikovat vyhlášku ve znění účinném do 31. prosince 2012?

Dovolatelka akcentuje, že „každý způsob řešení úpadku představuje specifickou část insolvenčního řízení, jinak náročnou personálně, materiálně i administrativně, čemuž odpovídá i právo na odměnu za tyto části. Za stavu, kdy neobsahuje žádná speciální pravidla pro stanovení odměny pro případ zrušení schváleného oddlužení a rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem, jen stanoví výpočet odměny pro jednotlivé způsoby řešení úpadku dlužníka (a to výslovně jen pro konkurs a částečně pro oddlužení)“, náleží dovolatelce při řešení úpadku „tím kterým způsobem odměna právě za tento způsob řešení“. Potud dovolatelka poukazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 26. dubna 2018, sen. zn. (jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7-8, ročník 2019, pod číslem 84), dle kterých dovolací soud připustil při kombinaci obou forem oddlužení (plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty) přiznání odměny za „obě tyto formy“.

Dále dovolatelka dovozuje, že rozhodl-li insolvenční soud o způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem v době po nabytí účinnosti , je nutno ve vztahu k takovému způsobu řešení úpadku postupovat podle ve znění této vyhlášky.

Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení; současně navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozhodnutí odvolacího soudu.

Dovolání insolvenční správkyně, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že ve výkladu ustanovení čl. II. , je právní posouzení věci odvolacím soudem v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v důvodech usnesení sen. zn. , a usnesení ze dne 28. února 2017, sen. zn. .

K tomu srov. vzhledem k obsahově totožným ustanovením čl. II a čl. II 1. obdobně též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019, sen. zn. , v němž Nejvyšší soud pro účely posouzení, zda je v poměrech odkazované věci nutno aplikovat vyhlášku ve znění účinném do 31. prosince 2013, respektive po tomto datu, považoval za podstatné, kdy insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení úpadku tamní dlužnice, a nikoli to, kdy neschválil oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs.

Za stavu, kdy vyhláška (ve znění účinném do 31. prosince 2012) výslovně upravuje výši odměny insolvenční správkyně v situaci, kdy dojde ke zrušení schváleného oddlužení a k rozhodnutí o řešení úpadku dlužníka konkursem (viz ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 82/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 31. července 2019, sen. zn. ), považuje Nejvyšší soud za zjevně neopodstatněnou (a nesouladnou se zmíněnou judikaturou) též argumentaci dovolatelky, podle níž by měla být její odměna stanovena za obě formy řešení úpadku dlužníků.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 9. 2020

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu