Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4289/2018

21 Cdo 4289/2018-144

USNESENÍ

I. S.

Greiner aerospace CZ spol. s r.o.

se sídlem v Nýrsku, Komenského č. 895, IČO 29125031, zastoupenému Mgr. Ing. Ladislavou Jindřichovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Komenského č. 4, o 240 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. srpna 2018 č. j. -126, takto:

Dovolání žalovaného

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 8. 2018 č. j. -126 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je [jeho právní závěr o tom, že žalobkyni přísluší od žalovaného odstupné při rozvázání pracovního poměru podle ustanovení ] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

K otázce, za jakých podmínek se soud – za situace, kdy zaměstnanec neuplatnil u soudu neplatnost výpovědi z pracovního poměru dané mu zaměstnavatelem – může zabývat tím, zda k rozvázání pracovního poměru ve skutečnosti došlo z důvodu uvedeného v ustanovení , srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012 sp. zn. , uveřejněného pod č. 144 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012, a v něm uvedený právní názor, podle kterého skončil-li pracovní poměr na základě výpovědi zaměstnavatele, která sice byla postižena důvodem neplatnosti, neboť v ní důvod výpovědi nebyl skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, avšak nebyla pravomocným soudním rozhodnutí určena jako neplatná, má zaměstnanec, který neuplatnil u soudu neplatnost rozvázání pracovního poměru (ačkoliv správně měl a mohl), právo na odstupné podle ustanovení jen tehdy, jestliže z výpovědi z pracovního poměru lze – navzdory vadám, kterými je postižena – dovodit, že k rozvázání pracovního poměru došlo z některého z výpovědních důvodů uvedených v ustanoveních až d) .

K otázce, jakým způsobem musí zaměstnavatel vymezit důvod výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení , aby se jednalo o platné právní jednání, srov. odůvodnění již uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012 sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2013 sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2015 sp. zn. nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016 sp. zn. , a v nich uvedený právní názor, podle kterého dává-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, protože zaměstnanec nemůže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dále konat dosavadní práci, musí ve výpovědi – má-li být platným právním úkonem (podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 právním jednáním) – při skutkovém vymezení výpovědního důvodu vždy rozlišit, zda důvodem výpovědi je neschopnost zaměstnance konat práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí [tedy okolnosti uvedené v ustanovení zák. práce], nebo zda přistupuje k rozvázání pracovního poměru výpovědí proto, že zaměstnanec z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění) pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci [tedy z důvodu uvedeného v ustanovení zák. práce]. Odvolává-li se zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru na lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb, pak tyto skutečnosti musí být výslovně uvedeny také v lékařském posudku nebo z něho (alespoň) musí bez pochybností vyplývat.

Za situace, kdy pracovní poměr žalobkyně u žalovaného skončil na základě výpovědi z pracovního poměru odůvodněné postupem „dle ustanovení v platném znění a to z důvodů pozbytí dlouhodobě zdravotní způsobilosti k výkonu práce“, neboť „dne 2. 1. 2015 byl posuzujícím lékařem vystaven lékařský posudek pro účely posouzení zdravotní způsobilosti k práci, na základě kterého (…) pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce“, ve které nebylo žalovaným rozlišeno, zda důvodem výpovědi je neschopnost žalobkyně konat práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, nebo zda přistupuje k rozvázání pracovního poměru výpovědí proto, že žalobkyně z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění) pozbyla dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci, a tyto skutečnosti nebyly ani uvedeny v lékařském posudku vydaném poskytovatelem pracovnělékařských služeb, na který se žalovaný ve výpovědi z pracovního poměru odvolává, soudy (i když svůj postup neopřely o přiléhavé důvody) postupovaly v souladu s uvedenými závěry dovolacího soudu, jestliže se zabývaly tím, zda k rozvázání pracovního poměru žalobkyně došlo z důvodu, který zakládá její právo na odstupné podle ustanovení .

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (srov. ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 6. 2019

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu