Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 922/2019

-374

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, proti žalované L. Č., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Liborem Holemým, advokátem, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, PSČ 756 61, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2014, č. j. -257, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 11. prosince 2007, č. j. -11, uložil (tehdejším) žalovaným (MADA s. r. o., R. O., L. Č. a P. L.) zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni směnečný peníz ve výši 419.219,25 Kč s 6% úrokem od 20. srpna 2007 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.397,39 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 16.830 Kč.

Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali R. O. a L. Č. námitky.

Rozsudkem ze dne 9. února 2011, č. j. -114, Městský soud v Praze (mimo jiné) ponechal směnečný platební rozkaz ve vztahu k oběma žalovaným v platnosti.

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání a současně požádali o osvobození od soudních poplatků.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. dubna 2011, č. j. -147, zamítl žádost žalovaných o osvobození od soudních poplatků za odvolání proti rozsudku ze dne 9. února 2011, č. j. -114.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. června 2011, č. j. -154, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2011, č. j. -147.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. října 2011, č. j. -169, (mimo jiné) vyzval žalovanou k úhradě poplatku za odvolání ve výši 16.830,- Kč.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. května 2013, č. j. -226, zamítl žádost žalované o osvobození od soudních poplatků za odvolání proti rozsudku ze dne 9. února 2011, č. j. -114.

Následně usnesením ze dne 14. května 2013, č. j. -228, Městský soud v Praze vyloučil věc proti žalované k samostatnému řízení.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. srpna 2013, č. j. -235, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2013, č. j. -226.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. srpna 2013, č. j. -239, vyzval žalovanou, aby zaplatila soudní poplatek za odvolání ve výši 16.830,- Kč.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. září 2013, č. j. -242, řízení o odvolání žalované (proti rozsudku ze dne 9. února 2011, č. j. -114) zastavil pro nezaplacení soudního poplatku podle ustanovení , o soudních poplatcích; k odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. června 2014, č. j. -257, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Proti usnesení odvolacího soudu (ze dne 19. června 2014) podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „“), namítajíc, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena; současně „analogicky dovozuje“, že toto rozhodnutí odporuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. “.

Podle dovolatelky nebyl dán důvod k zastavení odvolacího řízení, když soudní poplatek za odvolání „byl v plné výši uhrazen na příslušný účet soudu“ již dne 12. prosince 2013, tj. dříve, než usnesení o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabylo právní moci.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Dovolání žalované je přípustné podle ustanovení , a to k řešení otázky dovolatelkou otevřené, týkající se výkladu ustanovení zákona o soudních poplatcích (ve znění účinném ke dni zahájení řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2014); potud napadené usnesení odvolacího soudu odporuje judikatuře Nejvyššího soudu.

Podle ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích (v rozhodném znění) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. září 2016, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 5/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, při výkladu citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož zaplatí-li žalobce soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně až poté, kdy uplynula lhůta k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, avšak dříve, než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení o zastavení řízení, odvolací soud usnesení o zastavení řízení změní tak, že se řízení nezastavuje, neboť důvod pro zastavení řízení (v důsledku zaplacení soudního poplatku) odpadl. Srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2017, sen. zn. , a ze dne 31. července 2017, sen. zn. .

Pro poměry dané věci lze obdobně uzavřít, že zaplatí-li odvolatel soudní poplatek za odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu dříve, než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro neuhrazení takového poplatku, musí odvolací soud změnit usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení tak, že toto řízení se nezastavuje, neboť důvod pro zastavení odvolacího řízení (v důsledku zaplacení soudního poplatku z odvolání) odpadl. Srov. závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 18. května 2017, sp. zn. , jako i z usnesení ze dne 28. ledna 2019, sp. zn. , vydané v projednávané věci.

V daném případě se z obsahu spisu podává, že soudní poplatek za odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2011, č. j. -114, ve výši 16.830,- Kč uhradil za žalovanou J. O. (k přípustnosti takového postupu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2015, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 50/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); viz záznam o složení ze dne 16. prosince 2013, ve spojení s výpisem z účtu jmenovaného za prosinec 2013 (č. l. 261 a 267).

Nejvyšší soud proto podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu změnil způsobem popsaným ve výroku, neboť důvod zastavit odvolací řízení v době, kdy odvolací soud rozhodoval, již dán nebyl (odpadl v důsledku zaplacení soudního poplatku za odvolání).

Skutečnost, že soud prvního stupně rozhodl o vrácení částky 16.830,- Kč J. O. (usnesením ze dne 16. září 2014, č. j. -262), je pro posouzení otázky (ne)možnosti zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku nevýznamná.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 6. 2019

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu