Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 353/2017

-369

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, proti žalované L. Č., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Liborem Holemým, advokátem, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, PSČ 756 61, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2015, č. j. -313, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 11. prosince 2007, č. j. -11, uložil (tehdejším) žalovaným (MADA s. r. o., R. O., L. Č. a P. L.) zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni směnečný peníz ve výši 419.219,25 Kč s 6% úrokem od 20. srpna 2007 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.397,39 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 16.830 Kč.

Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali R. O. a L. Č. námitky.

Usnesením ze dne 28. března 2008, č. j. -23, Městský soud v Praze vyloučil řízení o námitkách R. O. a L. Č. k samostatnému řízení.

Rozsudkem ze dne 9. února 2011, č. j. -114, Městský soud v Praze (mimo jiné) ponechal směnečný platební rozkaz ve vztahu k oběma žalovaným v platnosti.

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání.

Následně usnesením ze dne 14. května 2013, č. j. -228, Městský soud v Praze vyloučil věc proti žalované L. Č. k samostatnému řízení.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. června 2014, č. j. -257, potvrdil usnesení ze dne 30. září 2013, č. j. -242, kterým Městský soud v Praze podle ustanovení , o soudních poplatcích, zastavil řízení o odvolání žalované proti rozsudku téhož soudu ze dne 9. února 2011.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 19. června 2014 podala žalovaná dovolání.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. května 2015, č. j. -303, toto dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. září 2015, č. j. -313, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Přitom zdůraznil, že soud prvního stupně dovolací řízení správně zastavil, neboť „ze spisového materiálu vyplynulo, že žalovaná nezaplatila soudní poplatek za dovolání“.

Proti usnesení odvolacího soudu (ze dne 30. září 2015) podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Konkrétně odvolacímu soudu vytýká, že před vydáním napadeného rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, nijak „neprověřoval“, zda dovolatelka soudní poplatek za podané dovolání uhradila. Dovolatelka tak přitom učinila již dne 27. července 2015 a odvolací soud tak měl správně usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení zrušit. V této souvislosti též odkázala na závěry formulované Nejvyšším soudem při výkladu ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích v usnesení ze dne 26. února 2014, sp. zn. .

Dovolání žalované je přípustné podle ustanovení , a to k řešení otázky dovolatelkou otevřené, týkající se výkladu ustanovení zákona o soudních poplatcích (ve znění účinném ke dni zahájení řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2014); potud je napadené usnesení odvolacího soudu v rozporu s (později přijatou) judikaturou Nejvyššího soudu.

Podle ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích (v rozhodném znění) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. září 2016, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 5/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, při výkladu citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož zaplatí-li žalobce soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně až poté, kdy uplynula lhůta k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, avšak dříve, než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení o zastavení řízení, odvolací soud usnesení o zastavení řízení změní tak, že se řízení nezastavuje, neboť důvod pro zastavení řízení (v důsledku zaplacení soudního poplatku) odpadl. Srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2017, sen. zn. , a ze dne 31. července 2017, sen. zn. .

Pro poměry dané věci lze obdobně uzavřít, že zaplatí-li dovolatel soudní poplatek za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu dříve, než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení pro neuhrazení takového poplatku, musí odvolací soud změnit usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení tak, že toto řízení se nezastavuje, neboť důvod pro zastavení dovolacího řízení (v důsledku zaplacení soudního poplatku z dovolání) odpadl. Srov. obdobně závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 18. května 2017, sp. zn. , pro poměry odvolacího řízení.

V daném případě se z obsahu spisu podává, že soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2014 za žalovanou uhradil J. O. (k přípustnosti takového postupu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2015, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 50/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dne 28. července 2015 (viz záznam o složení soudního poplatku z 29. července 2015, č. l. 310 spisu, jakož i potvrzení o provedení platby ze dne 27. července 2015, č. l. 320 spisu).

Nejvyšší soud proto podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu změnil způsobem popsaným ve výroku, neboť důvod zastavit dovolací řízení v době, kdy odvolací soud rozhodoval, již dán nebyl (odpadl v důsledku zaplacení soudního poplatku za dovolání).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 1. 2019

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu