Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3250/2018

28 Cdo 3250/2018-698

USNESENÍ

Agropodniku Mašovice, a. s.,

České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezplatném převodu pozemků, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. dubna 2018, č. j. -666, t a k t o :

I. Dovolání

se

odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( , věta první, , ve znění pozdějších předpisů – dále „ “):

Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 4. 2018, č. j. -666, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě (dále „soud prvního stupně“) ze dne 12. 12. 2016, č. j. -624, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna převést do vlastnictví žalobce k uspokojení jeho nároku na vydání náhradních pozemků ve výroku specifikované pozemky, a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.). Odvolací soud dále uložil žalobci povinnost nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 938,- Kč (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost ve smyslu ustanovení (dále „ “) vymezuje citací zákonného znění tohoto ustanovení. V dovolání podrobně popisuje způsob, jakým u žalované restituční nároky na vydání náhradních pozemků uplatňovaly oprávněné osoby (právní předchůdci žalobce), a v této souvislosti připomíná závazek žalované tyto nároky uspokojit. Nesouhlasí s tím, že by jeho právní předchůdci nebyli aktivní při získávání náhradních pozemků ve výběrových řízeních. Z uvedeného dovozuje nesprávný závěr odvolacího soudu o absenci liknavého, svévolného a diskriminačního přístupu žalované k oprávněným osobám. Namítá, že tento závěr nelze uplatnit ani ve vztahu k němu samotnému. Dovolatel dále vysvětluje důvody, pro které má zájem právě o náhradní pozemky, jež učinil předmětem řízení, a pro které se nemůže ucházet o jiné pozemky, popřípadě i jiným způsobem. Dále připomíná předchozí kasační rozhodnutí dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, č. j. -104), v němž je - s ohledem na postavení žalobce a jeho motivaci předmětné pozemky získat - konstatováno, že jeho argumenty jsou důvodné a doložené. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření zdůrazňuje, že dovolání žalobce nemá náležitosti vyplývající z ustanovení , tj. nebyl řádně vymezen důvod přípustnosti dovolání, jakož ani důvod dovolání, pročež by mělo být jako nepřípustné odmítnuto. V další části vyjádření žalovaná vyvrací opodstatněnost uplatněné dovolací argumentace, přičemž ji klasifikuje jako argumentaci skutkovou, jejíž řešení není dovolacímu přezkumu otevřeno. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě shledá-li je přípustným, aby dovolání zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 3. 4. 2018 (srovnej čl. II, bod 2. ); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští ( ), a že bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení ( , věta první, ), za niž jedná pověřený zaměstnanec, jenž má právnické vzdělání [ ], zabýval se tím, zda dovolání žalobce má náležitosti vyplývající z ustanovení

Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

V projednávané věci je dovolání žalobce vadné, a tudíž neprojednatelné, protože v rozporu s ustanovením a shora označenou judikaturou dovolacího soudu řádně nevymezuje některý z důvodů přípustnosti dovolání. Žalobce pouze odcitoval zákonné znění ustanovení , což k založení přípustnosti dovolání nestačí. Sluší se podotknout, že trvat na povinnosti dovolatele řádně vymezit některý z důvodů přípustnosti dovolání upravených v ustanovení a při jejím nesplnění nepřikročit k věcnému posouzení dovolání a meritornímu přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu obstojí i v ústavněprávní rovině (k tomu srovnej zejména body 36. až 39. a 46. stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , jež bylo publikováno pod č. 460/2017 Sb.).

Rovněž důvod dovolání byl žalobcem uplatněn pouze formálně – prostým odkazem na ustanovení - aniž by z dalšího obsahu bylo patrné, s jakým právním posouzením věci žalobce nesouhlasí, a v čem – dle jeho mínění – nesprávnost právního posouzení věci přijatá odvolacím soudem spočívá. Dovolací soud přitom považuje za potřebné uvést, že žalobce obšírně brojí proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, týkajícím se liknavosti, svévole, popřípadě diskriminačního přístupu žalované a nečinnosti žalobce, popřípadě jeho právních předchůdců, při získávání náhradních pozemků. Argumentuje-li žalobce existencí skutečností, na kterých tuto liknavost, svévoli, popřípadě diskriminační přístup, žalované ve vztahu k němu, popřípadě jeho právním předchůdcům shledává (shodně tak i dostatečné úsilí při ucházení se o náhradní pozemky), pak po dovolacím soudu žádá, aby vycházel z jiného skutkového stavu, než z jakého při posouzení věci vyšel odvolací soud. K tomu je ovšem třeba podotknout, že na přípustnost dovolání (byla-li by řádně vymezena) lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného dovolacího důvodu podle ustanovení , jímž je nesprávné právní posouzení věci, pročež skutkové závěry učiněné v nalézacím řízení nepodléhají dovolacímu přezkumu a jejich případnou kritikou nemůže být založena přípustnost dovolání. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož dovolání žalobce směřující proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém věcném výroku, trpí vadami, které nebyly v průběhu trvání lhůty k podání dovolání odstraněny (postup podle ustanovení přitom pro dovolací řízení neplatí – srovnej ) a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud je podle ustanovení odmítl.

Dovolání žalobce ve vztahu k části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech prvostupňového řízení, a ve vztahu k výroku II. o náhradě nákladů odvolacího řízení pak není objektivně – ze zákona – přípustné [ , ve znění účinném od 30. 9. 2017].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věta první, a části věty před středníkem, ve spojení s ustanovením , neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, na jejich náhradu nemá právo, a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Závěr o tom, že žalované - i přes právní zastoupení advokátem – žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, je odůvodněn tím, že účastníkem řízení je stát, za nějž jedná jeho organizační složka, u níž lze presumovat dostatečné materiální a personální vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna dostatečně a kvalifikovaně hájit práva a zájmy státu, aniž by musela využívat právní pomoc advokátů (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 56/2013 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 181/2014 tamtéž). Ostatně, z vlastní rozhodovací praxe je dovolacímu soudu známo, že v tomto typu řízení (o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků) za organizační složku vystupující za stát (Státní pozemkový úřad) jedná pověřený zaměstnanec nebo na základě písemné dohody zaměstnanec Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 6. 2019

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.

předseda senátu