Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1974/2019

23 Cdo 1974/2019-451

USNESENÍ

AURES

Holdings a.s.

se sídlem v Praze 8, Čimicích, Dopraváků 874/15, PSČ 184 00, IČO 01759299, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovanému

K. P.,

podnikateli

se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem se sídlem v Brně, Zachova 4, PSČ 602 00, o 5 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (17) , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. ledna 2019, č. j. - 422, t a k t o :

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í :( )

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. ledna 2019, č. j. – 422, změnil rozsudek Krajského v Brně ze dne 15. března 2018, č. j. (17) – 326, tak, že žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 000 Kč s příslušenstvím zamítnul (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II až V).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že jej považuje za přípustné podle (dále jen ), neboť odvolací soud se odchýlil podle jejího názoru při řešení otázky procesního práva od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to na vyřešení otázky, zda žalobkyně do koncentrace řízení vylíčila všechny skutečnosti a označila důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, z kterých odvozuje oprávněnost svého žalobního nároku. Nepovažuje za správný závěr odvolacího soudu, že již na základě písemné elektronické komunikace mezi účastníky řízení nebyla dosažena dohoda o nekonkurenci vč. ujednání o smluvní pokutě. Tento závěr je v rozporu se závěry soudu prvního stupně, odvolací soud neopakoval důkazy ohledně písemné elektronické komunikace a dospěl tak k výše uvedenému překvapivému závěru pro dovolatelku. Odvolací soud tak porušil podle dovolatelky jednu z hlavních zásad soudního řízení.

Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě ( ) oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, nejprve posuzoval, zda dovolatelka v dovolání podle vymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle platí, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle i ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

Přípustnost dovolání dovozuje dovolatelka z toho, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je, jak shora uvedeno, obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Již v usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v usnesení ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , Nejvyšší soud judikoval, že pokud má být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.

Uvedeným požadavkům však dovolatelka nevyhověla, neboť neoznačila žádné rozhodnutí dovolacího soudu, ani příslušné judikatorní závěry, od kterého by se měl odvolací soud odchýlit; z dovolání není ani zřejmé, na řešení jaké otázky procesního práva má napadené rozhodnutí záviset, a není tak možno dovodit ani z obsahu dovolání. Výše uvedená otázka (zda žalobkyně do koncentrace řízení vylíčila všechny skutečnosti a označila důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení, z kterých odvozuje oprávněnost svého žalobního nároku) nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu , neboť přípustnost dovolání může založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, kterými nejsou námitky dovolatelky ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu.

Nejvyšší soud současně podotýká, že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolacímu přezkumu nemohou podléhat skutková zjištění odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně. Nejvyšší soud např. ve svém rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , podotkl, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu dle není zpochybnění právního posouzení věci, pokud vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Námitky dovolatelky vznesené vůči skutkovým zjištěním, která odvolací soud učinil z elektronické komunikace účastníků a svědecké výpovědi paní S. V., že projev vůle účastníků nesměřoval k uzavření dohody o nekonkurenci a o smluvní pokutě, přípustnost dovolání založit nemohou.

Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury, jestliže neopakoval důkazy, a to elektronickou komunikací účastníků, kterou soud prvního stupně považoval za rozhodné důkazy ohledně prokázání dohody o nekonkurenci a smluvní pokutě, ve skutečnosti těmito námitkami brojí proti procesnímu postupu odvolacího soudu. Nejvyšší soud avšak již několikrát judikoval, že námitky dovolatele směřující ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu, tedy do vad řízení

,

neodpovídají kritériím stanoveným v (vzhledem k nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. nebo usnesení ze dne 28.

11. 2018, sp. zn. – veřejnosti dostupných na

www.nsoud.cz

). Jestliže dále dovolatelka nepovažuje za správný závěr odvolacího soudu, že uzavření dohody podle předmětné elektronické komunikace nebylo v řízení prokázáno, a svými námitkami podrobuje kritice hodnocení důkazů odvolacím soudem, je třeba konstatovat, že námitky dovolatelky ke skutkovým zjištěním soudu a k hodnocení důkazů odvolacím soudem přípustnost dovolání založit nemohou. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Námitky dovolatelky směřující do skutkových závěrů odvolacího soudu, hodnocení důkazů a konkrétních vad řízení tedy neodpovídají kritériím stanoveným v

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle přípustné a nemohl tedy učinit jiný závěr, než její dovolání podle věty první odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů se podle věty druhé neodůvodňuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 6. 2019

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu