Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 159/2019

-252

USNESENÍ

A. L.

Česká republika – Ministerstvo vnitra

, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, IČO: 00007064, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2017, č. j. -207, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Žalobce podal dovolání proti rozsudku ze dne 24. 1. 2017, č. j. -207, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2015, č. j. -192, kterým tento soud zamítl žalobu na určení, že žalobce byl neoprávněně evidován jako osoba uvedená v , a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně (učiněnými zejména na základě svědeckých výpovědí, listinných důkazů a znaleckého posudku z oboru písmoznalectví), že žalobce vlastnoručně psaným písemným závazkem ze dne 6. 7. 1988 přislíbil spolupráci bývalé státní bezpečnosti jako agent. Uzavřel, že k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce ve smyslu , , účinný do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“) tím, že byl evidován jako tajný spolupracovník státní bezpečnosti, nedošlo, neboť evidence žalobce v materiálech bývalé StB byla oprávněná.

Dovolatel namítá, že odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, která nemají oporu v provedeném dokazování, a postupoval tak v rozporu s i konstantní judikaturou. Vytýká soudu, že pominul rozhodné skutečnosti, jež vyšly v řízení najevo a přihlédl jen k některým skutečnostem, zatímco jiné nevzal v potaz, a to důkazy předložené žalobcem k prokázání tvrzení, že závazek spolupráce nemohl podepsat proto, že v té době byl na pracovišti v XY. Dovolatel zpochybňuje důkazy, o něž soud opřel své skutkové závěry, konkrétně výpověď svědka B., závěry znaleckého posudku i obsah svazku vedeného na jeho osobu a vytýká soudu, že nevyhověl jeho návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru písmoznalectví.

Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatel v tom, že v rozporu s ustanovením pominul odvolací soud rozhodné skutečnosti, jež vyšly v řízení najevo a dospěl tak k nesprávným skutkovým zjištěním, na nichž postavil svůj právní závěr. Tyto námitky postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit ( ), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale paušálně proti skutkovým závěrům, jejichž nesprávnost dovolatel odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu a domáhá se přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí.

Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelem namítaná judikatura (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. , ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. , a ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. ), podle níž bylo možné podat dovolání také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, není pro posouzení přípustnosti dovolání v projednávané věci případná, neboť odpovídá právní úpravě před novelou provedenou účinným od 1. 1. 2013. Jinak řečeno, od účinnosti této novely v judikátech uvedený dovolací důvod přípustnost dovolání nezakládá.

Spatřuje-li dovolatel nesprávnost postupu odvolacího soudu v tom, že nevyhověl jeho návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, uplatňuje námitku vady řízení, k níž lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání z jiného důvodu přípustné, což není tento případ ( ).

V napadeném rozhodnutí se pak odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení procesněprávní otázky hodnocení důkazů, neboť důkazy provedl a hodnotil v souladu s a v odůvodnění rozsudku přesvědčivě vyložil, na základě jakých důkazů a úvah učinil svůj skutkový závěr, a proč z některých provedených důkazů nevycházel.

Z uvedených důvodů není dovolání podle přípustné, a proto je Nejvyšší soud podle věty první ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. ) odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. června 2019

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu