Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 799/2019

23 Cdo 799/2019-403

USNESENÍ

Generali Pojišťovna a. s.

M. K.

, nar. XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem se sídlem v Praze, Václavské náměstí 802/56, o zaplacení částky 257.165 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2018, č. j. -337, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.664,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Okresní soud v Semilech rozsudkem, v pořadí již druhým, ze dne 10. 2. 2017, č. j. -283, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 257.165 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.).

K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a III. potvrdil (první výrok), ve výroku II. jej změnil ve výši náhrady nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , když odvolací soud se při řešení otázky procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení spatřuje dovolatel v nesprávném výkladu a aplikaci ust.

K dovolání žalovaného se žalobkyně vyjádřila tak, že navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalovaného rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2. ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výroky o nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolání není přípustné.

Dovolatel v podaném dovolání namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil a aplikoval ust. a odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, když dovodil, že není vázán skutkovou částí (že poškozený dne 27. 4. 2009, nikoliv v souvislosti se zraněními, která utrpěl při předmětné dopravní nehodě, zemřel) rozsudku trestního soudu.

Otázkou vázanosti civilního soudu trestním rozsudkem se Nejvyšší soud v nyní řešené věci již jednou zabýval, když usnesením ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud usnesením ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. , odmítl), dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2014, č. j. -113, odmítl s odůvodněním, že dovolatelem napadený závěr odvolacího soudu, že civilní soud není v dané věci uvedenou skutkovou částí (že poškozený dne 27. 4. 2009, nikoliv v souvislosti se zraněními, která utrpěl při předmětné dopravní nehodě, zemřel) rozsudku trestního soudu vázán ve smyslu ustanovení , je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k výkladu předmětného ustanovení (srov. zprávu o rozhodování soudů o náhradě škody ve věcech, jimž předcházelo adhezní řízení, Cpj 35/78 bývalého Nejvyššího soudu ČSR z 24. 10. 1979, jež byla projednána a vzata na vědomí plénem bývalého Nejvyššího soudu ČSR dne 5. 12. 1979, Pls 2/7, uveřejněnou pod číslem 22/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , či ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. ). Nejvyšší soud přitom neshledal důvod pro to, aby předmětnou otázku posoudil jinak než ve svém předchozím rozhodnutí sp. zn. , když smrt jako následek jednání pachatele není (jak správně uzavřel odvolací soud) znakem předmětné skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení , 2 , tudíž v rozsahu výše specifikované skutkové části není v dané věci soud v občanskoprávním řízení výrokem pravomocného trestního rozsudku ve smyslu ustanovení vázán.

Jestliže dovolatel dále namítá existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními, která odvolací soud učinil, a obsahem provedeného důkazu znaleckým posudkem a výslechem znalce, přičemž uvádí, že odvolací soud „zcela neúplně a neobjektivně hodnotil obsah zdravotní dokumentace“ a „deformoval obsah důkazu v neprospěch dovolatele“, pak pomíjí, že dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K tvrzeným vadám řízení může dovolací soud za určitých podmínek přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné (srov. ).

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 5. 2019

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu