Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1020/2019

24 Cdo 1020/2019-553

USNESENÍ

S. S.

M. Ž.,

narozenému XY, bytem v Praze 4, Kotorská č. 1571/10, zastoupenému Mgr. Milanem Vaňkátem, advokátem se sídlem v Praze 1, Navrátilova č. 664/10, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2018, č. j. -471, takto:

I. Dovolání žalovaného

se

odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Františka Čecha, advokáta se sídlem v Praze 1, Národní č. 58/32.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20.9.2018, č. j. -471, podle ustanovení odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [dovolatel vznáší výhrady jednak proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, namítá-li zejména, že

„se žalobkyně a zůstavitel M. Ž., zemřelý dne 7.10.2014“ (dále jen „zůstavitel“) „znali, žalobkyně se příležitostně vyskytovala v bytě zůstavitele a pouze příležitostně trávili volný čas“, a že „z napadeného rozhodnutí neplyne, jak konkrétně měla žalobkyně pečovat o tvrzenou společnou domácnost v období od 7.10.2013 do 7.10.2014“, jednak

proti hodnocení důkazů soudy (zejména důkazů výpověďmi svědků), dále vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když (stejně jako soud prvního stupně) „opomněl“ provést některé důkazy (zejména k prokázání toho, jak zůstavitel přišel ke svému majetku), nezabýval se námitkou „nezákonnosti“ získání některých důkazů (přehledů plateb dokladujících společné hospodaření žalobkyně a zůstavitele, s nimiž podle dovolatele žalobkyně nebyla oprávněna nakládat), ani námitkou, že ho soud prvního stupně řádně nepoučil „ve smyslu “ (ačkoliv pro rozhodnutí sporu nebylo neunesení důkazního břemene určující) a v souvislosti s poučením mu nesdělil předběžný právní názor (ačkoliv z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 20.4.2018 vyplývá, že bylo „podle dáno poučení, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by žalobkyně nebyla dědičkou ze zákona po zůstaviteli“), a dovozuje na základě toho vlastní (odlišný) právní názor, že „žalobkyně a zůstavitel nepochybně společnou domácnost nevedli“], a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.

Nadto napadá-li dovolatel závěr odvolacího soudu o přezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně z hlediska posouzení vedení společné domácnosti žalobkyně se zůstavitelem, je z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, že odvolací soud vycházel z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to proto, že dovolatel - navzdory vzneseným námitkám - nepochybně věděl, jak a proč soud prvního stupně rozhodl („provedl rozsáhlé dokazování a v rozsudku popsal, z jakých důkazů při svém rozhodování vycházel, jakkoli pak jen stručně zachytil své úvahy o tom, jak provedené důkazy hodnotil, jsou jeho skutkové závěry s provedenými důkazy v souladu“) a z jakých důvodů odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil („doplnil některé důkazy, které soud prvního stupně neprovedl, aniž uvedl důvody takového postupu, z těchto důkazů však nebylo zjištěno nic, co by bylo se skutkovými závěry soudu prvního stupně v rozporu“) [k otázce přezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.10.2014, sp. zn. není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že v souvislosti s námitkou týkající se ustanovení , , účinného od 1.1.2014, tj. „společné domácnosti žalobkyně a zůstavitele“, není předkládána – jakkoliv je dovolatelem avizována – žádná otázka hmotného práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení Pokud dovolatel v této souvislosti předestírá k posouzení otázku potřeby „zohlednění způsobu nabytí majetku v pozůstalosti“, tj. okolnosti, že „většina majetku pochází z pozůstalosti po rodičích žalovaného a zůstavitele“, bylo již odvolacím soudem správně dovozeno (a dovolací soud se s tímto názorem ztotožňuje), že „pro posouzení dědického práva žalobkyně není rozhodný způsob, jak zůstavitel získal majetek, který je předmětem dědictví“. K tomu dovolací soud podotýká, že proto není nutné se zabývat ani námitkou, zda určení žalobkyně jako dědičky zůstavitele „odporuje dobrým mravům“ (vzhledem k tomu, že „neměla na pořízení pozůstalostního majetku žádnou zásluhu“).

Dovolatel v dovolání rovněž navrhl „odklad právní moci“ napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23.8.2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Z obdobných důvodů se proto dovolací soud návrhem dovolatele nezabýval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 5. 2019

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu