Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1494/2019

-111

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce E. F., narozeného XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem se sídlem v Olomouci, třída Svobody 645/2, proti žalovanému J. S., narozenému XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, Litovelská 1349/2B, o zaplacení částky 61 080 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 6. 12. 2018, č. j. -95, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem odmítl odvolání žalovaného v části směřující proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), ve výrocích I. a III. tento rozsudek potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně pouze proti jeho druhému a třetímu výroku, podal žalovaný dovolání, v němž co do přípustnosti uvádí, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Rozhodnutí odvolacího soudu podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje jeho změnu v napadeném rozsahu tak, že žaloba bude zamítnuta a bude rozhodnuto o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen ), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a též od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“)].

Dovolatel neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Namítá-li dovolatel rozpor napadeného rozhodnutí s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. (jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz), přehlíží, že odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla na základě ústní objednávky žalovaného uzavřena ústní kupní smlouva (její podmínky byly dohodnuty – i s přihlédnutím k předchozí obchodní praxi účastníků – při návštěvě žalovaného u zaměstnance žalobce v první polovině prosince 2015). Na základě této ústně uzavřené smlouvy pak bylo žalovanému dne 13. 1. 2016 dodáno 12 ks hokejových holí na míru za celkovou cenu 61 080 Kč. Napadené rozhodnutí tedy nezáviselo na otázce posouzení podmínek, za kterých může být uzavřena smlouva způsobem popsaným v ustanovení , obchodní zákoník, zrušeného ke dni 1. 1. 2014. Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

Dovolatel také tvrdí, že neučinil objednávku a že k uzavření smlouvy nedošlo. Domnívá se, že tyto skutečnosti z provedeného dokazování nevyplývají, že je soudy nižších stupňů nesprávně dovodily z nekonkrétní výpovědi svědka M. L. (svědka navíc považuje za nevěrohodného), z faktury a dodacího listu bez podpisu žalovaného (listin, které samy o sobě nejsou důkazem o existenci závazku). Tím ovšem ve skutečnosti nezpochybňuje správnost právního posouzení, nýbrž správnost skutkových závěrů, na nichž odvolací soud své právní posouzení založil. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která dovolatel při uplatnění námitky nesprávného hodnocení důkazů odkazuje (rozsudky ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. , a ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. , usnesení ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. , a ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. ), byla vydána v dovolacím řízení podléhajícím procesní úpravě účinné do 31. 12. 2012, v jejímž režimu se dovolací soud mohl zabývat tím, zda rozhodnutí odvolacího soudu nevychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [ , ve znění účinném do 31. 12. 2012]. V procesním režimu, v němž probíhá toto dovolací řízení, je však dovolací přezkum vyhrazen výlučně otázkám právním ( ), ke zpochybnění skutkového stavu zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod. Dovolacím důvodem upraveným v pak nelze napadnout ani samotné hodnocení důkazů soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení Tím spíše pak námitky skutkové povahy nemohou přivodit závěr o přípustnosti dovolání (srov. například výše citované R 4/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. , a ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. ).

Pro úplnost lze dodat, že soud prvního stupně, jehož skutková zjištění měl odvolací soud za správná a vyšel z nich při právním posouzení věci, se při hodnocení důkazů zabýval věrohodností svědka M. L. a závěr o uzavření předmětné ústní smlouvy nezaložil pouze na obsahu faktury a dodacího listu, ale vycházel též z dalších provedených důkazů (včetně výpovědi dovolatele o předchozí obchodní praxi účastníků).

Dovolatel namítá též vady řízení (nevyžádání zpráv od hokejových klubů na Slovensku, neprovedení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví). Vady řízení však samy o sobě nejsou způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ), což v projednávané věci není naplněno. Tvrzení dovolatele o procesních pochybeních nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v , přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud vytýkaných pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ).

Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v části druhého výroku a ve třetím výroku, kterými bylo rozhodováno o nákladech řízení. Podle však dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání odmítl pro nepřípustnost ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 5. 2019

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu