Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 977/2019

-172

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce J. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, proti žalovanému Ing. Zdiradu Svobodovi, se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, PSČ 160 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice E. D., zastoupenému JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, PSČ 160 00, za účasti M. D., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Hanou Neštickou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Ječná 550/1, PSČ 120 00, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice E. D., narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. října 2016, č. j. -77, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. listopadu 2016, č. j. -85, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 238,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem řízení na straně žalovaného

nemá

žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 22. prosince 2009 se žalobce (J. S.) domáhal u Městského soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) vůči žalovanému (Ing. Zdiradu Svobodovi, jako insolvenčnímu správci dlužnice E. D.), určení, že jeho pohledávka za dlužnicí v části představované částkou 2 139 498,97 Kč je po právu.

Usnesením ze dne 31. března 2010, č. j. -23, insolvenční soud řízení přerušil do pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

Usnesením ze dne 26. května 2016, č. j. -55, insolvenční soud rozhodl, že v řízení přerušeném usnesením ze dne 31. března 2010 se pokračuje, neboť řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. (nově sp. zn. ), bylo pravomocně ukončeno, a tedy odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno.

Napadeným rozhodnutím Vrchní soud v Praze usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. května 2016 potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné podle , (dále jen „“), pro řešení otázek hmotného i procesního práva, které v rozhodovací praxi dosud nebyly vyřešeny, uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

„Otázkou zásadního právního významu je podle žalobce především to, zda má přednost formální aplikace ustanovení před aplikací zásady hospodárnosti řízení vyjádřené (mimo jiného) v ustanovení “

Konkrétně dovolatel namítá, že v řízení by nemělo být pokračováno, dokud Nejvyšší soud nerozhodne o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2016, č. j. -373 (jenž byl vydán v řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. , resp. ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (znění účinné od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na to, že incidenční spor byl zahájen před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle věta první jako nepřípustné. V důsledku okolností nastalých po vydání rozhodnutí odvolacího soudu se totiž dovolání stalo bezpředmětným (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. ).

V posuzované věci bylo o dovolání dovolatele (v procesním postavení žalovaného) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2016, č. j. -373, rozhodnuto tak, že jej Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 28. února 2019, sp. zn. . Za této situace je nadbytečné řešit, zda mělo být řízení v této věci přerušeno do skončení dovolacího řízení.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn větou první, a Dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci, vzhledem k zastoupení žalovaného advokátkou, sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření žalovaného k dovolání ze 4. června 2018) z částky 50 000 Kč podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 30. června 2018, která podle bodu 5. této vyhlášky činí 3 100 Kč. Dovolání však směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím „ve věci samé“, proto žalovanému náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny (, odst. 2 písm. c/ a odst. 3 advokátního tarifu; dále srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), tj. ve výši 1 550 Kč. Spolu s režijním paušálem za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu) a s připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 388,50 Kč jde o částku 2 238,50 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokátky ( ). Vedlejšímu účastníku řízení na straně žalovaného v tomto dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. 4. 2019

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu