Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 93/2017-162

KSLB 76 INS XY76 ICm XY29 ICdo 93/2017-162

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce J. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Davidem Bezuchou, advokátem, se sídlem v Liberci, Kostelní 10/5, PSČ 460 01, proti žalovanému Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupenému Mgr. Peterem Olejárem, advokátem, se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, PSČ 639 00, o určení neexistence práva na uspokojení pohledávky v režimu splátkového kalendáře, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. H., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, pod sp. zn. ,o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2016, č. j. 76 ICm XY, 101 VSPH XY ( ), takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Odvolací soud – vycházeje z , (dále též jen „ “) – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že žaloba je bez potřeby jakéhokoliv dokazování zjevně bezúspěšným uplatněním práva. Žalobce se domáhá určení, že žalovaný nemá právo na uspokojení přihlášené pohledávky v režimu splátkového kalendáře (s odůvodněním, že jde o pohledávku zajištěnou, takže žalovaný se nemohl přihlásit do insolvenčního řízení jako věřitel nezajištěný), avšak , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), takový typ popření vůbec neupravuje. Podle odvolacího soudu zákon navíc respektuje, že je zcela na vůli věřitele, jak svou zajištěnou pohledávku přihlásí.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím advokáta Mgr. Davida Bezuchy (zástupce ustanoveného pro dovolací řízení usnesením insolvenčního soudu ze dne 24. února 2017, č. j. 76 ICm XY) dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že odvolací soud založil svůj závěr o tom, že žaloba je zjevně bezúspěšným uplatněním práva, rovněž na argumentu, podle něhož respektuje právo věřitele, jakým způsobem svou zajištěnou pohledávku v insolvenčním řízení uplatní. Tento závěr je přitom v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, jak vyplývá např. z usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 28. března 2012, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 31. října 2017, sen. zn. , usnesení ze dne 27. března 2018, sen. zn. a usnesení ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. .

Nadto nelze přehlédnout, že se dovolání žalobce stalo bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání napadeného rozhodnutí. I kdyby totiž Nejvyšší soud dovolání připustil a případně mu vyhověl (zrušením rozhodnutí soudů obou stupňů), nemohly by se výsledky dovolacího řízení žádný způsobem projevit v incidenčním sporu, neboť toto řízení již bylo pravomocně skončeno [viz rozsudek insolvenčního soudu ze dne 9. září 2016, č. j. 76 ICm XY, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2016, č. j. 76 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY); k dovolání žalobce přitom Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. března 2019, sen. zn. , změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se potvrzuje rozsudek insolvenčního soudu, jímž byla žaloba zamítnuta].

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z článku II, bodu 2., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 3. 2019

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu