Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 370/2018

-49

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobkyně VINSON GLAS, s. r. o., IČO 28713338, se sídlem v Mostě, Zdeňka Fibicha 2577/6, zastoupené Mgr. Ing. Karlem Anderlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 84/5, proti žalované CLIRECON ApS, DIČ DK 31326672,se sídlem v Copenhagen, The Curve af 2015 ApS, Oster Allé 56, DK-2100, Dánské království, o určení místní příslušnosti podle pro žalobu o zaplacení částky 11 736,26 EUR s příslušenstvím, takto:

Odůvodnění:

Nejvyššímu soudu bylo dne 22. 10. 2018 doručeno mimo jiné podání žalobkyně označené jako žaloba na zaplacení částky ve výši 11 736,26 EUR s příslušenstvím (a návrh na osvobození od soudního poplatku) a současně žádost žalobkyně o určení místně příslušného soudu, který věc projedná a rozhodne podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Z žalobních tvrzení vyplývá, že na základě ústní dohody bylo sjednáno, že v termínu do cca 20. 2. 2016 bude pro potřeby žalované vyrobeno společností Blažek Glass 25 000 ks a žalobkyní 10 000 ks obloukových pilníků. V lednu 2016 byla žalobkyně ze strany žalované požádána o navýšení výroby o 5 000 ks. Žalobkyně dne 16. 2. 2016 e-mailem oznámila žalované, že je zboží připraveno k vyzvednutí a současně téhož dne vystavila žalobkyně fakturu č. 2016005 na celkovou částku 27 196,26 EUR. Dne 8. 3. 2016 byla žalovanou uhrazena částka ve výši 10 000 EUR. Žalovaná si však zboží nevyzvedla. Žalobkyně proto zaslala žalované dne 25. 4. 2016 dotaz, na který jí bylo odpovězeno dne 6. 5. 2016. Žalovaná následně dne 11. 6. 2016 požádala žalobkyni, aby připravila k vyzvednutí 7 000 ks. Dne 12. 7. 2016 bylo ve výrobních a skladovacích prostorách žalobkyně na adrese Kostelní 435, Most, vyzvednuto prvních 5 000 ks. Dne 15. 7. 2016 byla žalobkyni na účet uhrazena další částka ve výši 5 460 EUR. Od tohoto okamžiku však žalovaná nekomunikuje. Dne 25. 9. 2016 zaslala žalobkyně e-mail s připomenutím, na který žalovaná nereagovala. Žalobkyně vystavila první upomínku a dne 27. 10. 2016 ji zaslala e-mailem (opět bez odezvy). V roce 2017 se podařilo žalovanou kontaktovat, přičemž v této věci mělo probíhat jednání, avšak neúspěšně, proto žalobkyně postup k vymožení pohledávky ukončila. Žalobkyně je výrobce, nikoliv prodejce. Neodebrané zboží leží stále na skladě žalobkyně na adrese Kostelní 435, Most, a žalovaná ho může kdykoliv převzít. Zboží pro žalobkyni nemá žádnou cenu (je osazeno logy žalované). Ze strany žalované došlo k uhrazení částky v celkové výši 15 460 EUR, dlužná částka tak činí 11 736,26 EUR. Žalobkyně zaslala žalované (kromě výše uvedené upomínky) i výzvy ze dne 9. 1. 2017 a 11. 10. 2018, na které však žalovaná nereagovala.

Žalobkyně společně s podáním žaloby požádala, aby Nejvyšší soud určil, že spor o zaplacení částky 11 736,26 EUR s příslušenstvím projedná a rozhodne Okresní soud v Mostě, jakožto soud místně příslušný podle sídla žalobkyně. Žalobkyně v odůvodnění návrhu na určení místně příslušného soudu ve smyslu uvedla, že jako právnická osoba se sídlem v České republice žaluje právnickou osobu se sídlem v Dánsku, přičemž žalovaná nemá v České republice žádný majetek, není zde umístěn závod či organizační složka jejího závodu. Podle tak nelze stanovit obecný soud žalované. Žalobkyně dále konstatovala, že co se pravomoci soudu týká je v daném případě nutné aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“ (zejména jeho ), ke kterému Dánsko přistoupilo „Dohodou mezi Evropskou unií a Dánským královstvím o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech“. V daném případě měla žalobkyně plnit sjednaný závazek v České republice, když si žalovaná měla u žalobkyně předmět plnění osobně vyzvednout (ke splnění závazku tak mělo dojít předáním předmětu plnění u žalobkyně).

Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:

- v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno,

- v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty,

c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).

V posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro postup podle , podle kterého, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Soudem místně příslušným je totiž podle písm. b) nařízení Brusel I bis, ve spojení s Dohodou mezi Evropským společenstvím a Dánským královstvím o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podepsanou v Bruselu dne 19. 10. 2005, členskými státy Evropského společenství (uveřejněnou v čísle 299/2005 Úředního věstníku Evropské unie), soud místa, kam mělo být zboží podle smlouvy dodáno (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. 2. 2010, ve věci C-381/08, Car Trim GmbH proti KeySafety Systems Srl, bod 43), což je podle žalobních tvrzení místo nacházející se v obvodu Okresního soudu v Mostě. Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis totiž neupravuje (nezakládá) pouze mezinárodní příslušnost soudů určitého členského státu, ale také místní příslušnost konkrétního soudu. Nelze tak dovodit, že by podmínky místní příslušnosti chyběly nebo je nebylo lze zjistit (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. ).

Nejvyšší soud dále uvádí, že na uvedenou žalobu o zaplacení částky ve výši 11 736,26 EUR s příslušenstvím je třeba hledět tak, že byla podána u Nejvyššího soudu.

Podle nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Podle bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Podle odstavce 6 uvedeného ustanovení v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení tím není dotčeno.

Protože zvláštní předpis neurčuje, že ve věci, které se žaloba týká, rozhoduje Nejvyšší soud jako soud prvního stupně ( ), a předmět řízení zároveň nespadá ani do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně ( ), rozhodl Nejvyšší soud podle , že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy ( ).

Nejvyšší soud zároveň rozhodl podle o tom, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Mostě, jehož místní příslušnost vyplývá z písm. b) nařízení Brusel I bis, ve spojení s výše uvedenou Dohodou mezi Evropským společenstvím a Dánským královstvím o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Na tomto soudu je, aby opětovně přezkoumal podmínky řízení, včetně otázky mezinárodní a místní příslušnosti, neboť tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu není v daných otázkách vázán.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 4. 2019

JUDr. Pavel Simon předseda senátu