Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 391/2017

30 Nd 391/2017-15

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka ve věci žalobkyně QSR24h Czech s.r.o., IČO 29239133, se sídlem v Kosmonosech, U Masokombinátu 1242, zastoupené Mgr. Sebastianem Machem, advokátem se sídlem v Praze 10, Kodaňská 558/25, proti žalované FAURECIA WAŁBRZYCH SA, se sídlem Mariana Jachimowicza 3, 58-306 Wałbrzych, Polská republika, o určení místní příslušnosti soudu podle pro žalobu o zaplacení částky 539 808,02 Kč s příslušenstvím takto:

Odůvodnění:

Nejvyššímu soudu bylo dne 3. 11. 2017 doručeno podání žalobkyně označené jako žaloba na zaplacení dlužné částky ve výši 539 808,02 Kč s příslušenstvím a současně žádost žalobkyně o určení, který soud věc projedná a rozhodne podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť podle žalobkyně jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí, respektive je nelze zjistit.

Z žalobních tvrzení a předložených listin vyplývá, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 17. 11. 2015 smlouvu o dílo (objednávka č. 565 CZ15), jejímž předmětem bylo provedení „vizuální kontroly ‚vadného šití a pěny‘ a dále opravy uvedeného defektu“. Místem splnění závazku podle objednávky bylo „F. N.“, tedy dílo mělo být podle objednávky provedeno na adrese. Po provedení díla vystavila žalobkyně žalované dvě faktury, přičemž ani přes opakované výzvy k jejich úhradě, nebyla žádná z faktur žalovanou uhrazena. Žalobkyně tak má v úmyslu podat žalobu proti žalované na zaplacení dlužné částky (ceny díla) v celkové výši 539 808,02 Kč s příslušenstvím, kterou připojila k návrhu na určení místně příslušného soudu.

Jde-li o určení rozhodného práva, žalobkyně postupovala podle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I). Při určení pravomoci soudů České republiky žalobkyně postupovala podle čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“.

Žalobkyně dále požádala, aby Nejvyšší soud určil jako soud, který věc projedná a rozhodne, „Obvodní soud pro Prahu 4“, a to z důvodu procesní ekonomie, zejména s ohledem na zájem žalobkyně předcházet neúčelně vynaloženým nákladům řízení, spočívajících v cestovném a náhradě promeškaného času jejího právního zástupce.

Z žalobních tvrzení a předložených listin vyplývá, že se v této věci jedná o spor o nezaplacenou částku plynoucí z uzavřené smlouvy o dílo, kdy žalobkyní je právnická osoba se sídlem v České republice a žalovanou je právnická osoba se sídlem v Polské republice. Za daných okolností je třeba mezinárodní příslušnost českých soudů posoudit podle nařízení Brusel I bis (srov. nařízení Brusel I bis, podle něhož se toto nařízení vztahuje pouze na řízení zahájená, na veřejné y formálně vyhotovené nebo registrované a na soudní smíry schválené či uzavřené ke dni 10. 1. 2015 nebo po něm).

Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:

- v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno,

- v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty.

Předmětem sporu mají být nároky vyplývající ze smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis může být žalovaná se sídlem v Polské republice žalována v České republice u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn (v daném případě bylo místem plnění závazku určeno „F. N.“, se sídlem v České republice). Z uvedeného je zřejmé, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro postup podle , podle kterého jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) nařízení Brusel I bis totiž neupravuje pouze mezinárodní příslušnost, ale také příslušnost místní. Nelze tak dovodit, že by podmínky místní příslušnosti chyběly nebo je nebylo lze zjistit.

Vzhledem k tomu je třeba na uvedenou žalobu o zaplacení dlužné částky ve výši 539 808,02 Kč s příslušenstvím hledět tak, že byla podána u Nejvyššího soudu.

Podle ustanovení nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Podle bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Podle odstavce 6 uvedeného ustanovení v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení tím není dotčeno.

Protože zvláštní předpis neurčuje, že ve věci, které se žaloba týká, rozhoduje Nejvyšší soud jako soud prvního stupně ( ), a předmět řízení zároveň nespadá ani do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně ( ), rozhodl Nejvyšší soud podle , že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy ( ).

Nejvyšší soud zároveň rozhodl podle o tom, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu Plzeň – sever, jehož místní příslušnost vyplývá z písm. a) a b) nařízení Brusel I bis. Na tomto soudu je, aby opětovně přezkoumal podmínky řízení, včetně otázky mezinárodní a místní příslušnosti, neboť tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu není v daných otázkách vázán.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 5. 2018

JUDr. Pavel Simon předseda senátu