Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1021/2019

28 Cdo 1021/2019-268

USNESENÍ

a) M. H.

, narozeného XY, bytem XY, a

b) M. H.

, narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Ilonou Kindlovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti žalované

České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. srpna 2018, č. j. - 516, t a k t o:

Dovolání se

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25. 5. 2018, č. j. - 496, zamítl námitku místní nepříslušnosti tamního soudu.

Žalobci se v řízení domáhali nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků náležejících do obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 2. Po prvním jednání ve věci soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 11. 2017, č. j. - 434, připustil změnu žaloby, jíž žalobci nově požadovali pozemky nacházející se v obvodu působnosti Okresního soudu v Mělníku, pročež žalovaná podáním ze dne 15. 2. 2018 namítla místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 2. Soud prvního stupně však vznesenou námitku shledal nedůvodnou, a to jednak proto, že připuštěná změna žaloby neovlivnila předmět sporu spočívající v nahrazení projevu vůle, a dále pro neuplatnění námitky ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), při prvním procesním úkonu, který žalované náležel.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. 8. 2018, č. j. - 516, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Přisvědčil správnosti závěru soudu prvního stupně o nemožnosti zkoumat místní příslušnost soudu poté, co již v řízení proběhlo jednání o věci samé, s výjimkou včas uplatněné námitky místní nepříslušnosti. Zdůraznil, že v projednávané věci žalovaná nepodala námitku místní nepříslušnosti včas, tudíž pro posouzení místní příslušnosti platí zásada

perpetuatio fori

stanovící, že pro určení místní příslušnosti jsou rozhodné okolnosti, které tu jsou v době zahájení řízení, přičemž okolnosti nastalé až v průběhu řízení, včetně případné změny žaloby, nemohou mít vliv na posouzení místní příslušnosti.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, majíc je za přípustné ve smyslu ustanovení , pro odchýlení se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího. Domnívá se, že po soudem připuštěné změně žaloby je žalovaný oprávněn znovu namítat místní nepříslušnost soudu ve smyslu ustanovení věta třetí a odst. 4 , a to právě ve vztahu k připuštěné změně žaloby. V důsledku změny žaloby totiž okolnosti rozhodné pro určení příslušnosti nezůstávají stejné, a proto je přesvědčena o nutnosti zkoumat tyto okolnosti ve vztahu k připuštěné změně žaloby znovu. Na podporu předestřené argumentace žalovaná odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. (označené usnesení, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu

http://www.nsoud.cz

). Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobci ve vyjádření označili dovolání za nepřípustné, a proto navrhli jeho odmítnutí. Připomněli zásadu

perpetuatio fori

, podle níž se místní příslušnost soudu posuzuje podle okolností, které tu jsou v okamžiku zahájení řízení, a trvá pak až do skončení soudního řízení. Taktéž vyzdvihli, že žalovaná námitku místní nepříslušnosti neuplatnila včas.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 7. 8. 2018 (srov. čl. II, bod 2. ); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( věta první ) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem ( ), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné ( ).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné, neboť při řešení dovoláním vymezené otázky procesního práva se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.

Podle ustanovení se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.

Podle ustanovení místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle . Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle , a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem.

Ustanovení stanoví, že o uplatněné námitce nedostatku místní příslušnosti musí soud vždy rozhodnout; nebyla-li uplatněna včas nebo je-li nedůvodná, rozhodne tak, že ji zamítne.

Z ustanovení tedy vyplývá, že vychází při určení věcné i místní příslušnosti soudu ze zásady

perpetuatio fori

, podle níž se věcná i místní příslušnost posuzuje podle okolností, které tu jsou v okamžiku zahájení řízení ( ), a takto určená příslušnost trvá až do skončení řízení; změny skutečností rozhodných pro posouzení věcné či místní příslušnosti, jež nastanou až v průběhu řízení, jsou (nestanoví-li zákon jinak) nerozhodné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 16/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. ).

Soud, jehož věcná a místní příslušnost byla určena způsobem uvedeným nebo předvídaným v ustanovení , je zákonným soudem ve smyslu článku 38 odst. 1 věta druhá d, publikované pod č. , ve znění ústavního (dále „ “).

V posuzovaném případě je zřejmé, že řízení o nahrazení projevu vůle žalované při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků bylo zahájeno u Obvodního soudu pro Prahu 2, a to ohledně pozemků náležejících do obvodu působnosti tamního soudu, což znamená, že řízení bylo zahájeno u soudu, jehož výlučná místní příslušnost dle byla dána. Takto stanovenou místní příslušnost pak nijak nemohla ovlivnit ani následná změna žaloby, na jejímž základě žalobci požadovali jiné pozemky nacházející se v obvodu působnosti Okresního soudu v Mělníku, neboť v souladu se zásadou

perpetuatio fori

(trvání soudu) platí, že příslušnost soudu, založená na počátku řízení, se v jejím průběhu nezmění, ačkoli dojde ke změně skutečností, podle nichž se posuzuje místní a věcná příslušnost. Skutečnost, že žalobci změnili své žalobní žádání a domáhali se pozemků situovaných v odlišném katastrálním území, zajisté není natolik mimořádné a vážné povahy, aby odůvodnila výjimku z ústavního požadavku, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Nadto se sluší podotknout, že žalovaná neuplatnila námitku místní nepříslušnosti při prvním úkonu, který jí náležel, pročež i s ohledem na ustanovení a 4 bylo namístě ji zamítnout. Z rozhodovací praxe dovolacího soudu se navíc podává, že ohled na zásadu

perpetuatio fori

se uplatní i tehdy, dojde-li změnou žaloby, kterou soud připustí, ke změně věcné příslušnosti soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. , jež bylo uveřejněno pod číslem 69/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož zkoumání podmínky řízení spočívající ve věcné příslušnosti soudu je založeno na rigidnějším pravidlu (soud ji zkoumá kdykoliv v průběhu řízení a její nedostatek nemůže být zhojen) než v případě zkoumání místní příslušnosti, lze za užití logického argumentu

a maiore ad minus

dospět k závěru, že o to více se judikatorní závěry obsažené v citovaném rozhodnutí dovolacího soudu prosadí v případech, kdy změnou žaloby (připuštěnou soudem) dojde ke změně místní soudní příslušnosti.

Na výše uvedeném nic nezmění ani dovolatelkou odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. , vymezující pravidlo pro určení místní příslušnosti soudu v okamžiku zahájení řízení, neboť se nikterak nevyjadřuje ke vztahu místní příslušnosti soudu a změny rozhodných skutečností pro její určení v průběhu řízení.

Jelikož dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srovnej ustanovení věta první, a , část věty před středníkem, ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 4. 2019

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.

předseda senátu