Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 859/2019

28 Cdo 859/2019-659

USNESENÍ

OPZ PLUS,

a.s.

, identifikační číslo osoby: 452 74 835, se sídlem v Praze 1, Hradební 761/3, proti žalovaným

1) J. H.

, narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Prokopem, advokátem se sídlem v Kolíně, Kutnohorská 43, a

2) H. H.

,

narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, o zaplacení 1 078 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2018, č. j. -567, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

První žalovaný dovoláním napadl v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. dubna 2013, č. j. -230, a to tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 784 000 Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení, a že se ve zbylém rozsahu výroku pod bodem I, v němž bylo žalobnímu žádání vyhověno, žaloba zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení vzniklých účastníkům před oběma soudy nižších stupňů, jakož i o nákladech státu (výroky II až IV).

Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl [dle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále jen „ “; viz bod 2. článku II. části první, přechodná ustanovení, ], neboť dovolání – v rozporu s ustanovením – neobsahuje uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje přípustnost dovolání a kdy absence této (obligatorní) náležitosti dovolání (o níž lze dovolání doplnit jen v průběhu trvání lhůty k podání dovolání; srov. věty první ) představuje vadu dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci, neboť napadené rozhodnutí nepatří mezi rozhodnutí vypočtená v ), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

Má-li být dovolání přípustné (podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.

K tomu srovnej zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále pak např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. .

Z rozhodovací praxe Ústavního soudu – k otázkám obsahových náležitostí dovolání a procesních důsledků vadného dovolání, v rovině ústavněprávní – pak srovnej např. i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. ; shodně srov. též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. .

Příslušná pasáž dovolání (čl. II. odst. třetí) – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání [uvádí-li v ní dovolatel ve vztahu k přípustnosti dovolání – ač obligatorně zastoupen advokátem – toliko to, že je přípustné „s odkazem na ustanovení “, aniž by vymezil, které z více hledisek přípustnosti (ve smyslu ) považuje v daném případě za splněné].

Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani v jiných částech dovolání (posuzovaném potud z obsahového hlediska). Uvádí-li dovolatel (čl. II odst. desátý), že „… Odvolací soud tak dle názoru dovolatele měl v kontextu ustálené judikatury vyšších soudů aplikovat korektiv tzv. dobrých mravů …“, postrádá jím koncipované dovolání jakékoliv upřesnění toho, od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem (dle jeho názoru) odchyluje.

K důvodu dovolání sluší se snad také připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (k tomu znovu srovnej důvody již shora odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , uveřejněného pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Uplatňuje-li pak dovolatel (v čl. II odst. druhém) jako dovolací důvod, že „napadené rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování“ s odkazem „na ustanovení “, přehlíží, že tento dovolací důvod již od 1. 1. 2013 dovolatel k dispozici nemá.

Bezcenné je pak i dovolatelem dovozované (akcentované) hledisko „zásadního významu věci po právní stránce“, jelikož přípustnost dovolání ve smyslu , ve znění od 1. 1. 2013, není budována na kritériu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí; k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání ( ) – dovolatel neuplatňuje ani vůči rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení, nehledě na to, že proti nákladovým výrokům je přípustnost dovolání zákonem výslovně vyloučena (srov. , ve znění účinném od 30. 9. 2017).

V situaci, kdy Nejvyšší soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k rozhodnutí o samotném dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelem současně podaném návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ( ), jenž tak sdílí osud dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a v situaci, kdy dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a kdy ostatním účastníkům, kteří měli by na náhradu nákladů tohoto řízení jinak zásadně právo, v tomto dovolacím řízení účelné náklady nevznikly.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (

www.nsoud.cz

),

rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (

http://nalus.usoud.cz

.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. 4. 2019

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu