Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 153/2017-157

KSOS 33 INS XY33 ICm XY 29 ICdo 153/2017-157

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce CASPER CONSULTING a. s., se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63 98 04 01, zastoupenéhoMgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 259/55, PSČ 602 00, proti žalované A. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem, se sídlem v Praze, Sekaninova 1204/36, PSČ 128 00, o popření pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. dubna 2017, č. j. 33 ICm XY, 13 VSOL XY ( XY), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 3. srpna 2016, č. j. 33 ICm XY, zamítl žalobu, kterou se žalobce (CASPER CONSULTING a. s.) domáhal určení, že pohledávka žalované (A. S.) ve výši 75.000,- Kč, přihlášené přihláškou č. 2 do insolvenčního řízení dlužníka (J. S.) vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, není po právu.

Soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení , , a z ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a odkazuje na skutková zjištění, jež učinil na základě vyhodnocení provedených důkazů – dospěl k závěru, podle něhož žalovaná prokázala, že půjčila (přenechala) dlužníku částku 75.000,-Kč, a to ze svých „výlučných finančních prostředků“.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 25. dubna 2017, č. j. 33 ICm XY, 13 VSOL XY ( XY), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Odvolací soud uzavřel, že žalovaná „prokázala nejen to, že dne 20. listopadu 2012 uzavřela s dlužníkem smlouvu o půjčce peněz, jíž se zavázala poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 75.000,- Kč, a že částka 75.000,- Kč měla být žalované vrácena do 20. prosince 2012, ale i to, že tyto peníze dlužníkovi také skutečně půjčila, to je, že mu je přenechala“.

Zpochybnil-li žalobce – pokračoval odvolací soud − pravdivost údaje uvedeného ve smlouvě o půjčce (jako soukromé ě), že peněžní prostředky ve výši 75.000,- Kč byly dlužníkovi skutečně předány (v hotovosti v den podpisu smlouvy o půjčce), bylo na něm, aby „uvedl, proč pravdivost y popírá a aby ke svému tvrzení označil důkazy“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), a to k řešení otázky důkazního břemene, jde-li o pravdivost údaje obsaženého v soukromé ě, ze které dovozuje žalovaná existenci pohledávky za dlužníkem, a kterou odvolací soud (podle jeho názoru) zodpověděl odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2012, sp. zn. .

Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru o tom, že důkazní břemeno ohledně pravdivosti soukromé y tíží účastníka, jenž tvrdí skutečnosti, které mají být soukromou u prokázány, tj. v poměrech dané věci žalovanou, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na (skutkovém) závěru, podle něhož žalovaná prokázala, že dlužníku peněžní prostředky přenechala; jinými slovy, odvolací soud nerozhodl ve věci s poukazem na (ne)unesení důkazního břemene žalobcem, nýbrž s odkazem na zjištěný skutkový stav věci, který se žalobci nepodařilo zpochybnit.

Již proto je nepřípadný poukaz dovolatele na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. .

Polemikou se skutkovým závěrem odvolacího soudu dovolatel (posuzováno podle obsahu dovolání) uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (srov. ustanovení ). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu (srov. opět ve znění účinném do 31. prosince 2012). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Závěr odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) ohledně přenechání peněžních prostředků dlužníku Nejvyšší soud neshledává ani zjevně nepřiměřeným.

Přitom judikatura Nejvyššího soudu je ustálena na závěru, podle něhož důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, neumožňuje-li zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny, soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 86, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 26. června 2014, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 93/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Současně není pochyb o tom, že je-li (soukromá) pravá, dokazuje, že vystavitel (v poměrech dané věci žalovaná a dlužník) projevil vůli o obsahu v ě zachyceném, případně učinil prohlášení v ě obsažené (k tomu viz např. odvolacím soudem zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2000, sp. zn. ).

K tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu není nepřezkoumatelné či překvapivé, srov. dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 31. července 2013, sp. zn. , a v usnesení ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 3. 2019

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu