Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2150/2018

-85

USNESENÍ

PROFI CREDIT Czech, a. s.

M. B.

, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Bc. Ivou Jónovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Bozděchova 97/2, pro 107.544 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. ledna 2018, č. j. -45, t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. ledna 2018, č. j. -45,

se ruší

a věc

se vrací

Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. listopadu 2017, č. j. -29, zastavil exekuci vedenou soudní exekutorkou Mgr. Marcelou Petrošovou, Exekutorský úřad Břeclav, pod sp. zn. 160 EX 1581/15 (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil oprávněné nahradit soudní exekutorce náklady exekuce (výrok III.). Exekučním titulem v dané věci byl rozhodčí nález ze dne 14. 1. 2015, č. j. 102 Rozh 10341/2014-8, vydaný rozhodcem JUDr. Jiřím Kolaříkem, na jehož základě byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněné částku 107.544 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% z této částky ode dne 15. 12. 2014 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,25% denně za každý den prodlení s úhradou 85.470 Kč ode dne 22. 11. 2014 do zaplacení a na nákladech rozhodčího řízení částku 14.942,40 Kč. Vymáhaná pohledávka oprávněné vznikla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 11. 7. 2014, č. 9100829663, podle níž byl povinnému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 29 000 Kč (současně sjednán jako úvěr revolvingový s navýšením o 58 608 Kč) s výpůjční úrokovou sazbou 148,20 % ročně na období 36 měsíců.

K odvolání oprávněné Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 23. ledna 2018, č. j. -45, citované usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že výše uvedenou exekuci nezastavil. Dospěl k závěru, že není možné přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu v exekučním řízení, je-li exekučním titulem rozhodčí nález, ke kterému byla samostatně (odděleně) sjednána rozhodčí smlouva. S odkazem na princip oddělitelnosti rozhodčí smlouvy od smlouvy hlavní (a také na nález Ústavního soudu ze dne 11. prosince 2014, sp. zn. ) uzavřel, že neplatnost úvěrové smlouvy nemůže způsobit neplatnost rozhodčí smlouvy a soud prvního stupně se měl exekučním titulem zabývat toliko z hlediska jeho materiální a formální vykonatelnosti.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž se závěry odvolacího soudu nesouhlasil, neboť podle jeho názoru absolutně neplatná úvěrová smlouva (byť sepsaná samostatně, tj. odděleně od smlouvy rozhodčí) způsobuje neplatnost také rozhodčí smlouvy. Smlouva rozhodčí, předkládaná povinnému – spotřebiteli v předtištěné formulářové podobě totiž se smlouvou revolvingovou bezprostředně souvisí, tvoří jeden celek, přičemž povinný neměl možnost se jakkoli na obsahu kterékoli z nich podílet či je ovlivnit. Sjednání takovéto smlouvy je nadto v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého jednání, nabízí-li se předpoklad, že v rozhodčím řízení bude rozhodnuto ve prospěch oprávněného, který rozhodci zajišťuje příjem. Exekuční soud byl povinen zabývat se pravomocí rozhodce a přihlédnout k okolnostem uzavření rozhodčí i úvěrové smlouvy; v posuzovaném případě je úvěrová smlouva postižena absolutní neplatností pro rozpor s dobrými mravy, neboť obsahuje nepřiměřená smluvní ujednání ohledně úroků a vysoké smluvní pokuty v porovnání s výší původně poskytnutého úvěru. Na podporu svých tvrzení dovolatel označil konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 28. února 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 16. listopadu 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. , usnesení ze dne 16. července 2014, sp. zn. ) a judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 11. prosince 2014, sp. zn. , nález ze dne 26. února 2014, sp. zn. , a nález ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. ) a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém vyjádření poukázala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (na rozsudek ze dne 24. října 2013, sp. zn. , rozsudek ze dne 31. května 2011, sp. zn. , usnesení ze dne 3. února 2010, sp. zn. , rozsudek ze dne 29. září 2014, sp. zn. , rozsudek ze dne 24. září 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 30. září 2014, sp. zn. , rozsudek ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 103/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 1. září 2016, sp. zn. a rozsudek ze dne 29. června 2010, sp. zn. ), od níž se odvolací soud při svém rozhodování neodchýlil. Exekučnímu soudu totiž nepřísluší v exekučním řízení přezkoumávat úvěrovou smlouvu a její případný rozpor s dobrými mravy, krom toho pasivní povinný nevyužil k ochraně svých práv jiných dostupných právních prostředků.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „“. Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a je přípustné podle ustanovení , neboť při řešení otázky možnosti exekučního soudu zkoumat za účelem posouzení vykonatelnosti rozhodčího nálezu spolu s dalšími okolnostmi i neplatnost úvěrové smlouvy jako celku pro rozpor s dobrými mravy se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení přezkoumal ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) se závěrem, že dovolání je opodstatněné.

Nejvyšší soud opakovaně vyslovil právní názor, že důvodem pro zastavení exekuce vedené na základě exekučního titulu ve formě rozhodčího nálezu sama o sobě není skutečnost, že rozhodčí nález přisoudil plnění, které je v rozporu s dobrými mravy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2018, sp. zn. ). Současně však dovodil, že pro účely posouzení návrhu povinného na zastavení exekuce musí soud provést celkové vyhodnocení, zda případný rozpor rozhodcem přisouzeného plnění s dobrými mravy (uložením veškerých výše popsaných povinností založených úvěrovou smlouvou) v kontextu s okolnostmi, za nichž došlo k založení povinností přiznaných rozhodčím nálezem a k uzavření rozhodčí smlouvy včetně mechanismu ustavení osoby rozhodce, nevede k závěru, že tato konání ve svém celku jsou v rozporu se zákonnými principy ochrany spotřebitele (srov. např. rovněž i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. února 2018, sp. zn. ).

Ačkoliv tedy přezkum věcné správnosti vykonávaného exekučního titulu není zásadně v exekučním řízení přípustný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2015, sp. zn. ), není současně vyloučeno, aby se otázka platnosti „hlavní“ (zde úvěrové) smlouvy stala významnou pro hodnocení na ni navazující rozhodčí smlouvy, a to s tím rozhodným směřováním, jímž je posouzení, zda vzhledem k jejímu obsahu a procesu jejího sjednání byla dána pravomoc rozhodce k vydání vykonávaného rozhodčího nálezu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2018, sp. zn. ). Ačkoli neplatnost smlouvy hlavní sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy rozhodčí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. ) a ani neplatnost rozhodčí smlouvy není v daném případě odvoditelná ze samotného jejího obsahu, nelze opomenout uvážit, zda obojí ve svém celku (jak obsahovém, tak procedurálním) není postiženo kolizí se zde rozhodnými „dobrými mravy“, resp. se zákonnými principy ochrany spotřebitele (coby „slabší strany“).

V dalším řízení je proto nezbytné zabývat se přiměřeností výsledku rozhodčího řízení, a to zejména mírou a zjevností rozporu rozhodcem přisouzeného plnění s dobrými mravy z pohledu hmotného práva (i s ohledem na výši smluvní pokuty a na smluvní úrok z poskytnuté částky) s přihlédnutím k možnému zneužití finanční tísně spotřebitele. Zohlednit je třeba rovněž způsob ustanovení rozhodce, míru a odůvodněnost pasivity povinného – spotřebitele, který své námitky ve vztahu ke způsobu určení rozhodce, jakož i to, proč hmotněprávní výhrady k plnění, které bylo v rozhodčím řízení přiznáno, nevznesl již při podpisu rozhodčí smlouvy, nebo v rozhodčím řízení či v rámci žaloby podle ustanovení , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „z. r. ř.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2018, sp. zn. ). Toto zkoumání je třeba provést nejen jednotlivě v dílčích částech, ale i v komplexně v celkovém úhrnu. Argumentací

a maior ad minus

pak nelze než dovodit, že tentýž způsob posouzení je třeba použít i pro dílčí přezkum souladu rozhodcem přisouzeného plnění s dobrými mravy (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. , s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. , nebo s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2018, sp. zn. ).

Z výše uvedeného plyne, že odvolací soud měl v projednávané věci za účelem úsudku, zda je na místě exekuci na peněžité plnění z rozhodčího nálezu zastavit podle , mimo jiné posoudit i mravnost rozhodčím nálezem přiznaných dílčích plnění ze smlouvy o úvěru (zejména smluvních úroků, smluvních pokut a částky, která má být zaplacena za poskytnutí úvěru), která byla rozhodčím nálezem přiznána, a to nejen samostatně, ale i v jejich celkovém úhrnu. Jestliže takové posouzení neprovedl s odůvodněním, že není možné přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, ale pouze z hledisek jeho materiální a formální vykonatelnosti, je jeho právní posouzení podle shora uvedené judikatury dovolacího soudu prozatím neúplné a tudíž i nesprávné.

Vzhledem k uvedenému a se zřetelem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení zrušil, aniž by se zabýval dalšími námitkami dovolatele.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část věty první za středníkem ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (viz ustanovení a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 3. 2019

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu