Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3042/2017

-104

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce P. Č., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Kristýnou Dolejšovou Kabelovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Ke Stírce 490/57, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, č. j. -90, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 11. 2016, č. j. -69, zamítl žalobu o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. 3. 2017, č. j. -90, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o věci samé změnil jen tak, že se konstatuje, že postupem soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka ve věci jím vedené pod sp. zn. 167 EX 31237/12 bylo porušeno právo žalobce na řádné vedení exekučního řízení, tj. na řízení nepoznamenané nesprávným úředním postupem, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud také uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 17 000 Kč a před soudem odvolacím částku 6 800 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Uvedené částky se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku vydání exekučních příkazů soudním exekutorem v řízení vedeném pod sp. zn. 167 EX 31237/12, v nichž byl úrok z prodlení stanoven ve výši 7,75 % denně, nikoli ve výši 7,75 % ročně. Nesprávné vyčíslení dlužné částky na částku 2 884 050,66 Kč, namísto částky 75 934,50 Kč, působilo žalobci enormní stres a psychické utrpení zejména s ohledem na to, že vyživuje nezletilé děti a manželku, zásadním způsobem tak zasáhlo do jeho dosavadního života, protože se obával doživotní nemožnosti úhrady dluhu a údělu žít z příjmů odpovídajících úrovni hmotné nouze. Vymáhání dluhu také narušilo rodinné vztahy žalobce a negativně ovlivnilo pověst i čest žalobce v obci, v níž bydlí.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), dále jen „“, odmítl.

Přípustnost dovolání ve smyslu nemůže založit pouhý nesouhlas žalobce s formou poskytnutého zadostiučinění, neboť stanovení formy přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu formy zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), přičemž zvolenou formou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobce není. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení formy přiměřeného zadostiučinění (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. ). Nejvyšší soud nadto ustáleně uvádí, že konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. ).

Ze skutkových zjištění neplyne, že by v uvedeném případě nešlo o pouhé pochybení soudního exekutora, ale o jeho dlouhodobý přístup k výkonu funkce, jehož se měl žalobce stát obětí. Žalobce tudíž konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a jeho námitka proto přípustnost dovolání ve smyslu nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení ( ).

Žalobcem tvrzená újma spočívající v dlouhém trvání stavu nejistoty a dehonestaci v očích manželky a okolí nebyla odvolacím soudem shledána v příčinné souvislosti s pochybením soudního exekutora. Žalobcem uplatněné námitky spočívající v popisu jeho schopností, respektive jejich nedostatku, které mu neumožnily učinit si závěr o zjevnosti chyby v předmětných exekučních příkazech, jsou opět jen okolnostmi stojícími z hlediska příčiny vzniklé újmy na jeho straně a nijak nevyvracejí výše uvedený závěr odvolacího soudu.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 3. 2019

JUDr. Pavel Simon předseda senátu