Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3055/2017

-185

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně J. P., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Anenská 8/8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2017, č. j. -167, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 1 024 000 Kč s příslušenstvím, jednak jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. (v částce 982 110 Kč s příslušenstvím), jednak jako náhrady škody spočívající v nákladech právního zastoupení, které vynaložila v souvislosti s podáním stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva (v částce 16 050 Kč s příslušenstvím) a v souvislosti s uplatněním nároku u žalované (v částce 25 840 Kč s příslušenstvím).

Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 3. 2010, č. j. -48, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 106 500 Kč (výrok I), žalobu zamítl v částce 16 050 Kč s příslušenstvím (výrok II), v částce 25 840 Kč s příslušenstvím (výrok III) a v částce 875 610 Kč s příslušenstvím (výrok IV) a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok V).

K odvolání žalobkyně ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně jako soud odvolací, který rozsudkem ze dne 13. 6. 2012, č. j. -90, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a III potvrdil (výrok I odvolacího soudu), a ve výroku IV jej změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 300 Kč s příslušenstvím, jinak jej potvrdil (výrok II odvolacího soudu). Žalované současně uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 27 930 Kč (výrok III odvolacího soudu).

K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. , zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 13. 6. 2012, č. j. -90, v rozsahu potvrzení rozsudku soudu prvního stupně dne 19. 3. 2010, č. j. -48, o zamítnutí žaloby do částky 838 310 Kč s příslušenstvím, a v navazujícím výroku o náhradě nákladů řízení, a věc v daném rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v částce 838 310 Kč s příslušenstvím; nároky žalobkyně z titulu náhrady škody (v částce 16 050 Kč s příslušenstvím a v částce 25 840 Kč s příslušenstvím), o nichž bylo odvolacím soudem pravomocně rozhodnuto, již nebyly předmětem dovolacího přezkumu.

Odvolací soud (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 29. 10. 2014, č. j. -128, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části zamítajícího výroku IV ohledně částky 838 310 Kč s příslušenstvím (výrok I odvolacího soudu) a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů a soudu dovolacího v celkové výši 44 200 Kč (výrok II odvolacího soudu).

K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. , zrušil posledně uvedený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud napadeným rozsudkem (v pořadí třetím) změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dalších 123 416 Kč s příslušenstvím a v rozsahu zamítnutí žaloby co do částky 645 794 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I odvolacího soudu) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů náklady řízení před soudy obou stupňů a soudu dovolacího částku 66 683,10 Kč (výrok II odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu potvrzujícím zamítnutí žaloby a v nákladovém výroku včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „“, odmítl.

Námitka žalobkyně, dle níž měl odvolací soud zvýšit základní částku odčinění nemajetkové újmy z důvodu chování žalobkyně v posuzovaném řízení, jímž se snažila o odstranění průtahů, o více než 5 %, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře dovolacího soudu. Nejvyšší soud opakované judikuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobkyně nebyla.

Otázka složitosti posuzovaného řízení přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně snížil zadostiučinění o dalších 5 % s odkazem na prohloubení složitosti řízení od posledního rozhodování ve věci. Rozhodovat v souladu se stavem v době jeho vyhlášení je zákonný požadavek ( ), jenž platí neméně pro opětovné rozhodování odvolacího soudu v konkrétní věci. Zjistil-li odvolací soud během rozhodování, že od jeho posledního rozhodnutí ve věci posuzované řízení nabylo dále na složitosti, postupoval při navýšení redukce základní částky v souladu s výše zmíněným zákonným požadavkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. ).

Ani při řešení otázky postupu soudů v posuzovaném řízení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když na základě tohoto kritéria základní částku odčinění nemajetkové újmy ani nezvýšil ani nesnížil. Nejvyšší soud již dříve konstatoval, že v případě bezvadného postupu soudu v posuzovaném řízení by nebylo možné dojít k závěru o odpovědnosti státu za způsobenou újmu spočívající v porušení práva poškozeného na projednání věci v přiměřené lhůtě. Z toho důvodu je daná skutečnost již zohledněna v základní částce, z níž soudy při stanovení zadostiučinění vycházejí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. ). Odvolací soud se tak neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, shledal-li postup soudů v posuzovaném řízení nikoliv natolik nesprávným, aby na jeho základě modifikoval stanovenou základní částku zadostiučinění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. ). Ani tato otázka proto přípustnost dovolání podle nezakládá.

Přípustnost dovolání dle nezakládá ani námitka žalobkyně, že odvolací soud nedostál závaznému právnímu názoru dovolacího soudu, když nezopakoval účastnický výslech žalobkyně, neboť odvolací soud na základě doplnění dokazování spisem městského soudu dospěl k jinému skutkovému závěru než soud prvního stupně. V řízení před odvolacím soudem tak došlo ke změně ve zjištěném skutkovém stavu, která vylučuje aplikaci závazného právního názoru dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. ).

Námitka žalobkyně vztahující se k příslušenství přiznané částky zadostiučinění, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť odvolací soud tuto otázku vyřešil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, když nepřihlédl ke změně , jež bylo provedeno , s účinností od 1. 7. 2013. Nejvyšší soud již dříve postavil na jisto, že na výši úroků z prodlení nemají vliv změny, které případně v průběhu prodlení na základě pozdějších právních předpisů nastanou, neboť výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí dosavadními právními předpisy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 42/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Otázka, podle kterého ustanovení advokátního tarifu má být stanovena tarifní hodnota věci ve sporu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, když odvolací soud postupoval při výpočtu výše náhrady nákladů řízení podle ustanovení advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1 2014, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 40/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud nevyhověl požadavku žalobkyně, aby uvedenou otázku vyřešil jinak, neboť neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit. Judikatura Ústavního soudu uváděná žalobkyní v dovolání na podporu jiného závěru (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. a ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. ), byla překonána pozdější judikaturou Nejvyššího soudu a – jak z výše uvedeného plyne – rovněž judikaturou soudu Ústavního. Nastolená otázka proto přípustnost dovolání podle nezakládá.

Konečně námitka, že odvolací soud pochybil, když žalobkyni nepřiznal odměnu za úkon právní služby spočívající v opětovném převzetí a přípravě zastoupení pro dovolací řízení, nezakládá přípustnost dovolání podle , poněvadž odvolací soud postupoval zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle které odměna za úkon právní služby spočívající v převzetí zastoupení pro dovolací řízení zástupcem, který účastníka řízení v dané věci zastupoval i v řízení před soudem prvního a druhého stupně, není účelně vynaloženým nákladem, jenž by měl jít k tíži druhé strany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 3. 2019

JUDr. František Ištvánek předseda senátu