Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 108/2019

-526

USNESENÍ

S. H.

V. S.

, nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jaromírem Jeřábkem, advokátem se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Staré náměstí 67, o zaplacení 316 405,86 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. června 2018, č. j. -490, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen výrok II. rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 12. 12. 2016, č. j. -269, v části, ve které bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 100.000 Kč se 7,5 % úrokem z prodlení jdoucím od 6. 12. 2012 do zaplacení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), zbývající část výroku II. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud změnil tak, že se žaloba o zaplacení dalších 316.405,86 Kč s příslušenstvím zamítá; současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a o povinnosti žalobce k úhradě soudního poplatku (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Výrokem III. odvolací soud uložil žalobci zaplatit žalované též náklady odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž brojil proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku. Přípustnost dovolání spatřoval v tom, že odvolací soud učinil odlišné skutkové závěry z důkazů, které nezopakoval, čímž se měl odchýlit od judikatury dovolacího soudu. Namítal rovněž, že odvolací soud dovodil věrohodnost a pravdivost obsahu k důkazu prováděné elektronické korespondence mezi účastníky řízení, ačkoliv výsledky hodnocení dokazování vytvořily podmínky nejvýše pro úsudek, dle něhož nelze vyloučit, že mezi účastníky řízení elektronická korespondence daného obsahu skutečně proběhla. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. , na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. .

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (v textu i jen „“); srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání (, věta první, ), odmítl ( ), neboť je neshledal přípustným ( ).

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Jakkoli ovšem dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti zpochybňuje skutkový stav zjištěný odvolacím soudem (kritizuje-li věrohodnost a pravdivost dokazování provedeného obsahem elektronické komunikace mezi účastníky řízení) a vytýká vady řízení (má-li za to, že odvolací soud učinil odlišné skutkové závěry z důkazů, které nezopakoval). Nepředkládá tím tedy žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí.

Polemika se skutkovými závěry soudů nižšího stupně přitom s účinností od 1. 1. 2013 nepředstavuje způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu); uplatněním způsobilého dovolacího důvodu pak není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce získal informace o držení peněžních prostředků (jejichž vydání se žalobou domáhal) žalovanou nejpozději v červnu 2012, na němž jest vybudován jeho právní závěr o promlčení uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení, ostatně nevykazuje žádný – natož extrémní – rozpor s provedeným dokazováním, jež je v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v souladu s ustanoveními a též přesvědčivě a logicky vyhodnoceno.

Námitky dovolatele, že odvolací soud učinil odlišné skutkové závěry z důkazů, které nezopakoval, pak představují vytýkané vady řízení, jež však s účinností od 1. 1. 2013 rovněž nezakládají způsobilý dovolací důvod. Výtky dovolatele ostatně postrádají relevanci. Odvolací soud se sice může obecně vzato odchýlit od skutkových závěrů soudu prvního stupně jen tehdy, zopakuje-li důkazy, z nichž čerpá oproti soudu prvního stupně jiná skutková zjištění (, 2 ), nelze ovšem ztrácet ze zřetele judikaturní závěry, dle nichž v případě listinných důkazů není porušením zásady přímosti občanského soudního řízení, vyvodí-li z nich odvolací soud jiné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž je sám zopakoval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. ). Čerpal-li tedy odvolací soud svá skutková zjištění z listinných důkazů provedených soudem prvního stupně [z obsahu vzájemné elektronické komunikace účastníků řízení, ze zprávy soudního exekutora Mgr. Petra Polanského ze dne 6. 6. 2017 (č. l. 341 - 344) a z písemného znaleckého posudku znalce Mgr. Martina Ludmy (č. l. 205 – 217)], aniž je zopakoval, zásadám, na nichž je založeno občanské soudní řízení, se očividně nezpronevěřil.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti dovolání v posuzovaném případě naplněny nebyly ( ), když toliko prostřednictvím námitek dovolatele zpochybňujících hodnocení dokazování soudy nižšího stupně a upozorňujících na procesní vady, jimiž mělo být odvolací řízení zatíženo, na přípustnost dovolání zjevně usuzovat nelze.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované, která se k dovolání nevyjádřila, za dovolacího řízení náklady nevznikly.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

,

rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách

nalus.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 3. 2019

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu