Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2410/2017

30 Cdo 2410/2017-194

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce D. R., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, proti žalovanému R. P., se sídlem v XY, zastoupenému JUDr. Josefem Lžičařem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 24/136, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2016, č. j. -164, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobou podanou dne 4. 7. 2013 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zdržet se jakýchkoliv zásahů do práva na ochranu osobnosti žalobce, poskytnutí omluvy a peněžní satisfakce. Žalovaný měl podle žalobce v rozporu s povinnostmi uloženými právními předpisy, zejména trestním řádem, umožnit jako předseda senátu pověřený vedením trestního řízení proti žalobci zástupcům médií nahlédnout do spisového materiálu vedeného v rámci trestního řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. .

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 2. 2016, č. j. -117, zamítl žalobu, podle které je žalovaný povinen zdržet se jakýchkoli zásahů do práva na ochranu osobnosti žalobce, spočívající zejména ve zveřejňování či umožnění zveřejnit osobní údaje D. R. z trestního spisu sp. zn. (výrok I), zamítl žalobu, podle které je žalovaný povinen na webových stránkách umístěných na doméně idnes.cz, ctk.cz a novinky.cz v hlavní rubrice článků a v jejich grafické úpravě uveřejnit písemnou omluvu znění uvedeného v rozsudku (výrok II), zamítl žalobu, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 000 Kč (výrok III), zamítl žalobu, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši 97 500 Kč (výrok IV), a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 20 570 Kč (výrok V).

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 12. 2016, č. j. -164, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, IV a V (výrok I), odmítl odvolání žalobce proti výroku III rozsudku soudu prvního stupně (výrok II), a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč (výrok III).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce co do výroků I a III dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Tvrzení žalobce, že žalovaný jednal za účelem uspokojení vlastních zájmů, ze skutkových zjištění odvolacího soudu nevyplývá. Žalobce konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a jeho námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení, a tedy nezpůsobilý dovolací důvod (viz věta první ).

Otázka excesu a osobní odpovědnosti žalovaného nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud uvedl, že v jednání žalovaného při rozhodování o vazbě žalobce, ani při seznamování zástupců médií s rozsahem soudního spisu ve věci trestního stíhání žalobce nepředstavuje exces (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. , nebo ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. ). Nejvyšší soud nevyhověl požadavku žalobce, aby uvedenou otázku vyřešil jinak, neboť neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit. K argumentaci uvedené žalobcem v dovolání, založené například na rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. , nebo usneseních Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. , a ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. , dovolací soud uvádí, že tato není v dané věci relevantní. Nejvyšší soud již několikrát, a to i v žalobcem uvedených rozhodnutích dovodil, že do rámce činnosti právnické (fyzické) osoby spadá výkon zaměstnání, plnění úkolů vyplývajících z pracovního poměru, úkony s tím přímo související, ale i další činnost, která nepostrádá místní (prostorový), časový a věcný (vnitřní, účelový) vztah k činnosti právnické (fyzické) osoby. Totéž platí o plnění služebních povinností osobou ve služebním poměru. Byla-li škoda způsobena při činnosti, kterou škůdce, byť v pracovním či služebním poměru sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, jedná se tzv. exces, a v takovém případě odpovídá za škodu přímo sám. To však v daném případě, jakje již výše uvedeno, ze skutkových zjištění nevyplývá.

Zbylé námitky žalobce (že odvolací soud nesprávně vyložil, co je poskytováním informací veřejnosti dle ustanovení § 8a trestního řádu, respektive potvrdil nesprávné právní posouzení soudu prvního stupně; a zda osobní údaje zveřejňované na hlavním líčení již nadále nepodléhají ochraně dle § 8a trestního řádu) se týkají otázek, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vady řízení namítané žalobcem (odvolací soud potvrdil nepřezkoumatelný rozsudek soudu prvního stupně; odvolací soud vydal nepřezkoumatelný rozsudek; odvolací soud zatížil řízení vadou spočívající v nedostatečném poučení žalobce) nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle jen tehdy, je-li dovolání přípustné.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 4. 2019

JUDr. Pavel Simon předseda senátu