Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3766/2018

30 Cdo 3766/2018-222

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce T. S., nar. XY, bytem v Italské republice, XY, zastoupeného Mgr. Barborou Barcalovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Klimentská 1652/36, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení 20 923 808,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2018, č. j. -184, takto:

III. Žalobce je povinen ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 10. 2017, č. j. -143, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 20 923 808,26 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. 6. 2018, č. j. -184, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Zaplacení uvedené částky se žalobce domáhal coby náhrady škody způsobené mu nesprávným úředním postupem příslušníka Policie České republiky, který měl poskytnout rozsudek v trestní věci žalobce italské policii. Vzhledem ke zveřejnění překladu rozsudku a jeho následné desinterpretaci utrpěl žalobce újmu, jejíž náhradu nyní požaduje.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 7. 2017 (viz čl. II bod 2. a čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Dovolatel svým dovoláním výslovně napadl i rozsudek soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto dovolání podle ustanovení zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Otázka, zda v jednání příslušníka Policie České republiky lze spatřovat exces, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud shledal, že uvedené jednání exces nepředstavuje, neboť policista tímto jednání nesledoval uspokojování svých zájmů či potřeb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 90/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání ohledně předkládané právní otázky je ovšem nepřípustné již z toho důvodu, že její opačné vyřešení navrhované dovolatelem by k příznivějšímu výsledku řízení pro dovolatele vést nemohlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Jak totiž odvolací soud rovněž správně zhodnotil, podle ustálené judikatury dovolacího soudu by v případě tzv. excesu neodpovídal za vzniklou újmu stát, nýbrž škůdce (dotyčný policista) přímo sám, což by bez dalšího vedlo k zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace žalované (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 49/2007 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ani otázka, zda lze dospět k závěru o existenci příčinné souvislosti mezi jednáním příslušníka Policie České republiky a tvrzenou škodou, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. ). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. ). Závěr odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti (vztahu mezi škodnou událostí a tvrzenou majetkovou újmou) není výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Brojí-li dovolatel proti tomuto (skutkovému) závěru odvolacího soudu, uplatňuje tím nezpůsobilý dovolací důvod ( ).

Otázka, zda je dána odpovědnost státu za poskytnutí osobních a citlivých údajů dovolatele v rozporu se , o ochraně osobních údajů, a Rámcovým rozhodnutím Rady 2006/960/SVV ze dne 18. 12. 2006, o zjednodušení výměny operativních a jiných informací mezi donucovacími orgány členských států Evropské unie, rovněž nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť na řešení této otázky napadené rozhodnutí nezávisí (srov. opětovně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud totiž svůj závěr o nedůvodnosti žaloby založil na závěru o neexistenci příčinné souvislosti mezi dovolatelem tvrzenou újmou a nesprávným úředním postupem příslušníka Policie České republiky, nikoliv na závěru, že se dotyčný policista nesprávného úředního postupu nedopustil.

Dovolatel ve svém dovolání napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i ohledně výroku II o nákladech odvolacího řízení (jakož i ohledně té části výroku I odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení). V této části svého dovolání však dovolatel nevymezuje žádný dovolací důvod způsobem předpokládaným v , což činí dovolání v tomto rozsahu vadným a vede rovněž k jeho odmítnutí ( ).

Vady řízení namítané dovolatelem a spočívající zejména v tom, že odvolací soud účastníky řízení neseznámil s tím, že hodlá věc posoudit právně odlišně než soud prvního stupně, a dále v tvrzeném nedostatečném odůvodnění napadeného rozsudku, nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k tvrzeným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle věty druhé jen tehdy, je-li dovolání (jinak) přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 1. 2020

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu