Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3768/2018

-253

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci společnosti H., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, za účasti J. H., narozeného XY, bytem XY, o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání J. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2010, č. j. -46, takto:

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 23. 9. 2009, č. j. -9, zrušil společnost H. (dále jen „společnost“), nařídil její likvidaci (výrok I.), likvidátorem jmenoval JUDr. Martina Klímu (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a o poplatkové povinnosti společnosti (výrok IV.).

[2] V záhlaví uvedeným usnesením Vrchní soud v Praze odmítl odvolání J. V. a J. H., usnesení soudu prvního stupně (k odvolání společnosti) změnil ve výrocích I. a II. tak, že se řízení o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora zastavuje, ve výroku IV. tak, že se společnosti povinnost zaplatit soudní poplatek neukládá, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal J. H. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a a c) , (dále též jen „“), jako zčásti subjektivně, zčásti objektivně nepřípustné, aniž se v souladu s zabýval splněním podmínky povinného zastoupení.

[4] Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází - ve smyslu a - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

[5] Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , či důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[6] V projednávané věci odvolací soud odmítl blanketní odvolání dovolatele proti usnesení soudu prvního stupně podle a , jelikož je dovolatel ani přes výzvu soudu nedoplnil o odvolací důvody. Usnesení soudu prvního stupně však přesto změnil, a to tak, že řízení o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora zastavil.

[7] Dovolání je tak v rozsahu směřujícím proti první části výroku rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání J. V. subjektivně nepřípustné, neboť jí odvolací soud o právech či povinnostech dovolatele nerozhodoval a rozhodnutí se netýkalo ani jeho procesního postavení. Částí výroku usnesení odvolacího soudu o změně usnesení soudu prvního stupně a o nákladech řízení pak nenastala v poměrech dovolatele žádná újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Řízení o zrušení společnosti s likvidací, proti kterému dovolatel brojil pro jeho „nezákonnost“, bylo pravomocně zastaveno a dovolatel neměl právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ve znění účinném do 31. 12. 2012.

[8] Dovolání proti té části napadeného usnesení, jíž odvolací soud podle a odmítl odvolání dovolatele pro vady, které brání jeho projednání, není podle ve znění účinném od 1. 1. 2001 přípustné; mimořádným opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je žaloba pro zmatečnost ( ) [v podrobnostech viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. , či ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. ].

[9] Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. ).

[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

[11] Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. 12. 2012) se podává z části první, článku II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 2. 2019

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu