Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 385/2019

-468

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně P. K., bytem v XY, zastoupené JUDr. Karlem Fořtlem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 10/6, proti žalované OMEGA & partners s.r.o., se sídlem v Praze 4 – Kunratice, Jana Růžičky 1143/11, IČ: 25177028, zastoupené Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem advokátní kanceláře NEUBAUER & PARTNER s.r.o., advokátní kancelář, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, o nahrazení prohlášení vůle, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 11. 2018, č. j. -414, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalovaná (dále také „dovolatelka“) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [ , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II. bod. 2. ) – dále jen „“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno ( ).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatelka popsala, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání ( ). Dovolatelka je povinna vymezit, kterou z tam uvedených alternativ považuje za danou (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. , dále viz též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. ); k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části).

Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle (předpokladů přípustnosti dovolání) přitom vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , přičemž ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. ).

Dovolatelka předpoklady přípustnosti dovolání taxativně uvedené v nevymezila - pouze uvedla, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí „na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva (…) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu či která dosud nebyla dovolacím soudem řešena, konkrétně, zda zakládá už samotné uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní povinnost účastníka smlouvu uzavřít, nebo v případě, že jsou ve smlouvě dány podmínky a postupné kroky kontraktačního procesu, musí být nejprve tyto splněny (ať už dobrovolně nebo vynuceny soudem) a až poté vzniká účastníkovi povinnost budoucí smlouvu uzavřít.“ Zároveň odvolacímu soudu vytýká, že „v rozporu se zákonem i ustálenou rozhodovací praxí učinil odlišné skutkové závěry, než soud prvního stupně, aniž prováděl jakékoliv dokazování.“ Doplněním dovolání ze dne 2. 1. 2019 vymezila právní otázku, kterou odvolací soud vyřešil „rozporně se stávající judikaturou nebo která dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena,“ a to, zda „může účastníkovi smlouvy o smlouvě budoucí vzniknout povinnost uzavřít smlouvu i bez výzvy druhé smluvní strany.“

Dává tak Nejvyššímu soudu na výběr, aby jí vymezené právní otázky posoudil buď jako otázky, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe (aniž by označila, od jakého ustáleného řešení konkrétní právní otázky se odvolací soud odchýlil), popř. aby je posoudil jako dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.

Je-li dovolatelkou namítáno, že odvolací soud učinil jiné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž by provedl jakékoliv dokazování, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž mu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám uvedeným v , , b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – je-li jimi řízení skutečně postiženo – přihlíží dovolací soud pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (, věta druhá, ).

Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Jelikož dovolatelka požadavku nedostála, a způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání, Nejvyšší soud její dovolání odmítl podle věty první , neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. ).

Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí. O odkladu vykonatelnosti či právní moci podle lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, je-li dovolání bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se jeví jako pravděpodobně úspěšné (srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, č. j. , a usnesení ze dne 21. 11. 2017, č. j. , publikované pod č. 44/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení , 2, , , ., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „“), tj. částkou 16.300 Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (, 3 advokátního tarifu) a částka 3.486,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (, ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. 2. 2019

JUDr. Václav Duda předseda senátu