Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3241/2018

-327

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobce L. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Weiglem, advokátem se sídlem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, Masarykovo náměstí 22/13, proti žalované SENTIS, spol. s r. o., se sídlem v Praze 5, Fabiánova 1134/2b, identifikační číslo osoby 45802700, o zaplacení částky 69 273 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2018, č. j. -298, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 29. 8. 2017, č. j. -265, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 69 273 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání (výslovně v celém rozsahu), v němž co do přípustnosti uvádí, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a žalobci uloží nahradit žalované náklady řízení, případně aby rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že z důvodů závažných vad řízení nařídí projednání věci jinému soudci. Žalovaná byla ke dni podání dovolání zastoupena JUDr. Robertem Čepkem, který byl následně 30. 11. 2018 vyškrtnut ze seznamu advokátů České advokátní komory.

Žalobce považuje dovolání za nepřípustné a zjevně bezdůvodné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl, případně aby je zamítl, a aby žalobci přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.

Podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k jejímu tvrzení, že předmětem díla měla být modernizace a vylepšení stávajících webových stránek, neboť je považoval za tvrzení nové, které v řízení před soudem prvního stupně nebylo uplatněno, a proto ani dokazování nebylo zaměřeno tímto směrem. Namítá, že s ohledem na tento názor se odvolací soud nezabýval již argumentací, že mezi stranami byla sjednána vyšší jakost plnění, která žalobcem nebyla dodržena, a dílo nebylo řádně provedeno. Přestože dovolatelka neformuluje žádnou otázku procesního práva, z odůvodnění této námitky je zjistitelné, že odvolací soud se podle názoru dovolatelky odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho rozsudku ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. (jenž je veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách), v němž je obsažen závěr, že skutečnosti, které byly účastníkem uvedeny, nebo jinak vyšly v řízení před soudem prvního stupně najevo, byly z hlediska ustanovení uplatněny před soudem prvního stupně. Názoru dovolatelky nelze přisvědčit, neboť obsah smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky soud zjistil, jak vyplývá z důkazů provedených soudem prvního stupně, z e-mailové komunikace mezi účastníky, nikoliv z výpovědi jednatele žalované J. B., či z výpovědí svědků M. B. a J. S. V řízení před soudem prvního stupně nebylo tvrzeno ani zjištěno, že předmětem díla měla být modernizace a vylepšení stávajících webových stránek žalované. Od dovolatelkou uvedeného rozhodnutí dovolacího soudu se tak odvolací soud svým závěrem neodchýlil. Pro úplnost nutno dodat, že dovolatelka z odkazovaného rozsudku „cituje“ pasáž, která v něm není obsažena.

Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v otázce posouzení, zda bylo dílo žalobcem skutečně provedeno, a svou argumentaci zakládá na tvrzení, že dílo zhotovené žalobcem neodpovídalo mezi stranami dohodnutému a žalovanou předpokládanému výsledku, kterým byl upgrade a vylepšení stávajících webových stránek žalované. Takovými námitkami však přípustnost dovolání založit nelze, neboť otázka, zda dílo bylo provedeno tak, jak bylo dohodnuto ve smlouvě, je otázkou skutkového zjištění, které není dovolací soud oprávněn přezkoumávat, protože skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. ). Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani dovolatelkou citovaná judikatura Nejvyššího soudu, pomocí níž dovolatelka argumentuje ve prospěch názoru, že „dílo nebylo řádně ukončeno, neboť obsahovalo vady“. Dovolatelka patrně přehlíží, že odvolací soud své závěry založil na zjištění, že dílo bylo provedeno bez vad, zatímco tvrzení dovolatelky vychází z opačného předpokladu.

Přípustnost dovolání nemůže založit rovněž námitka, že vadnost díla byla prokázána účastnickými a svědeckými výpověďmi. Dovolatelka pomíjí, že ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 nelze hodnocení důkazů (se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v ustanovení ) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , in www.usoud.cz), že skutkové námitky přípustnost dovolání založit nemohou (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. ) a že k vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. ustanovení větu druhou ).

Ve zbytku dovolací argumentace dovolatelka neuvádí, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se měl podle jejího názoru odvolací soud odchýlit, a jiný předpoklad přípustnosti nelze dovodit ani z obsahu dovolacích námitek.

Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti výroku ve věci samé podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

Dovolatelka výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, dovolání proti výrokům o nákladech řízení však není přípustné vzhledem k ustanovení ve znění účinném od 30. 9. 2017. Nejvyšší soud proto dovolání i v této části odmítl podle ustanovení jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. 2. 2019

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu