Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4642/2018

-164

USNESENÍ

Partners Financial Services, a. s.

1) P4L s. r. o.

se sídlem v Praze 2, Korunní 588/4, Vinohrady, PSČ 120 00, IČO 04534999, a

2) L. B.

, podnikateli se sídlem XY, IČO XY, oběma zastoupeným JUDr. Vojtěchem Vávrou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 644/35, o ochranu práv z ochranné známky a před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. července 2018, č. j. -133, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění:

( )

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 31. srpna 2017, č. j. -82, uložil žalované 1) povinnost zdržet se užívání slovního spojení „Partner 4 Life“ v souvislosti s nabízením a propagací služeb v oblasti finančního trhu (výrok I), dále žalovanému 2) uložil povinnost zdržet se užívání slovního spojení „Partner 4 Life“ v souvislosti s nabízením a propagací služeb v oblasti finančního trhu (výrok II), dále zastavil řízení ohledně požadavku žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému 2) zdržet se užívání domény

www.partner4life.cz

včetně toho, že zruší svou registraci této domény a učiní všechny úkony, které jsou dle platných pravidel registrace doménových jmen Národní generické domény CZ nutné a potřebné k registraci změny držitele na žalobkyni a aby tuto doménu na žalobkyni bezplatně převedl (výrok III), dále zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaným bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku ve výši 874 050 Kč (výrok IV), a rozhodl o nákladech řízení (výrok V).

K odvolání žalobkyně i žalovaných Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. července 2018, č. j. -133, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, IV a V a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasně podaným dovoláním, které ovšem není přípustné, neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle

§ 241a

odst. 2 obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle

(jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (k tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. ).

Dovolatelka v dovolání nejprve uvedla, že má za to, že dovolání je přípustné, neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. V následujícím odstavci svého dovolání naopak uvedla, že odvolací soud posoudil stěžejní otázky hmotného práva odlišně od konstantní judikatury dovolacího soudu. V dalším textu dovolání ovšem dovolatelka neformulovala žádnou konkrétní otázku či otázky hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadený rozsudek podle jejího názoru spočíval. Z textu dovolání tedy není zřejmé, o jaké – dle dovolatelčiných slov – „stěžejní otázky“ se mělo jednat. Zbývající text dovolání se věnoval námitkám nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem a námitkám vztahujícím se k tomu, že se odvolací soud nevypořádal s argumentací žalobkyně předestřené v odvolání.

Z výše uvedeného shrnutí dovolání vyplývá, že dovolatelka nejenže neformulovala žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, která by splňovala kritéria , ale neformulovala jednoznačně ani důvody přípustnosti dovolání, neboť jako důvody přípustnosti uvedla alternativně dvě kritéria upravená v (rozdílné rozhodování právní otázky v judikatuře dovolacího soudu a zároveň odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu). Takové vymezení přípustnosti dovolání se navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení

Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání - splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn.

, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. června 2015, sp. zn. , odmítl, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2016, sp. zn. ). V řešené věci ovšem z dovolání ani nevyplývá, pro řešení jaké konkrétní otázky hmotného či procesního práva měla být dovolatelkou uvedená kritéria naplněna.

K nutnosti vymezit v dovolání relevantní právní otázku viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , podle něhož má-li být dovolání přípustné podle ustanovení

ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. V řešené věci dovolatelka sice poukázala na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, od nichž se odvolací soud dle jejího názoru odchýlil, ovšem konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva v dovolání neformulovala.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně nesplňuje požadavky zákona na obsahové náležitosti dovolání ( ), neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Jestliže dovolatelka namítala, že se odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku nevypořádal s její argumentací uvedenou v odvolání, jedná se o námitku vady řízení, která není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť Nejvyšší soud přihlíží v souladu s k vadám řízení pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proto podle odmítl, a to z důvodu vad, pro které v dovolacím řízení nelze pokračovat a které nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 2. 2019

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu