Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4024/2018

-178

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně J. L., bytem XY, zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 481/12, proti žalovanému L. P., bytem XY, zastoupenému JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 201/17, o zaplacení 109.800 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2018, č. j. -139, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 16. 2. 2017, č. j. -92, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 10. 2017, č. j. -123, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 109.800 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 366.405 Kč od 26. 2. 2014 do 3. 6. 2014, ve výši 8,05 % ročně z částky 356.405 Kč od 4. 6. 2014 do 16. 4. 2015, a ve výši 8,05 % ročně z částky 109.800 Kč od 17. 4. 2015 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 3. 2018, č. j. -139, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 – dále jen „“), přípustné.

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolání lze shledat přípustným pouze v případě námitky nesprávného právního posouzení věci ( ), kterou dovolatel vymezí způsobem předvídaným a

Žalovaný sice v dovolání obsahově vymezil jeho přípustnost tak, že odvolací soud se při řešení otázky zániku závazku splněním ve smyslu § 559 odst. 1 a odst. 2 obč. zák. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jeho argumentace je však primárně založena na nesouhlasu se správností zjištěného skutkového stavu věci. Jím prosazovaný právní závěr, že splnil svůj závazek vyplývající z Dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, totiž zakládá na skutkovém základě, že dlužnou částku 109.800 Kč uhradil podle písemně uzavřené dohody do fondu oprav. Jelikož existence zmíněné dohody nebyla v řízení prokázána, polemizuje ve skutečnosti se skutkovými závěry odvolacího soudu. Nejvyšší soud připomíná, že skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení regulérně zpochybnit a nesprávná skutková zjištění ani samotné hodnocení důkazů, nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario); je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - ), kterému důkaznímu prostředku soud přizná větší vypovídací schopnost i věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. ).

Vytýká-li žalovaný odvolacímu soudu, že odůvodnění jeho rozhodnutí trpí nedostatky, neboť odkazuje na důkazy, které ve spise obsaženy nejsou a pomíjí důkazy, které jsou jeho součástí, a dovozuje-li z toho nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku ve smyslu , namítá tím vady řízení, k nimž (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle , tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu věty druhé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 23. 7. 2014., sp. zn. ). Jelikož uvedenou výtkou žalovaný nevystihl jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (jak ostatně v textu dovolání sám připouští), jsou jeho odkazy na rozhodnutí (vydaná před novelou provedenou ), v nichž se Nejvyšší soud vyjadřoval k vadám řízení, bezpředmětné. Zmíněné platí i pro jeho poukaz na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. .

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 27. 2. 2019

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu