Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3121/2018

28 Cdo 3121/2018-170

USNESENÍ

E. R.

,

nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem v Kadani, Jana Švermy 1696, proti žalované

J. T.

, nar. XY,

bytem XY, o vydání osobního motorového vozidla, eventuálně zaplacení částky 150.000 Kč s příslušenstvím, a dále zaplacení 319.544 Kč, jakož i 472 Kč denně od 29. 1. 2015 do vydání vozidla, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. května 2017, č. j. -144, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 11. 8. 2015, č. j. -95, uložil žalované vydat žalobkyni osobní motorové vozidlo Mercedes Benz CLK, registrační značky XY, eventuálně zaplatit částku 150.000 Kč s úrokem z prodlení, dále vydat bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním téhož vozidla od 23. 3. 2013 do 28. 1. 2015 ve výši 319.544 Kč, jakož i částku 472 Kč za každý den držení vozidla od 29. 1. 2015 až do jeho vydání (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků i státu (výroky II. až IV.).

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 3. 5. 2017, č. j. -144, rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání žalované ve výroku I., a) pokud jím bylo odvolatelce uloženo vydat uvedený automobil, případně zaplatit částku 150.000 Kč s úroky z prodlení, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, a b) byla-li jím žalované uložena povinnost vyplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení, představované částkami 319.544 Kč s příslušenstvím a 472 Kč za každý den držení vozidla od 29. 1. 2015, je změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.); současně rozhodl o nákladech účastníků i státu v řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním v celém rozsahu s tím, že „odvolacím soudem vyřešená právní otázka týkající se předpokladů vzniku závazku z bezdůvodného obohacení by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“. Dovolatelka akcentovala, že se žalovaná smluvně zavázala vydat žalobkyni výše zmíněný automobil a umožnit jí jeho užívání, tento smluvní závazek však nedodržela a zavinila, že „žalobkyni vznikla škoda ve formě bezdůvodného obohacení na straně žalované“. Proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , (dále jen „ “), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou ve smyslu , zabýval jeho projednatelností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí tohoto opravného prostředku. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. , ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. , a ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. , dále srovnej stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , body 35–39). Spatřuje-li přitom dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého konstantního řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má podle jeho mínění dovolací soud odchýlit (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. , ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. , či ze dne 10. 7. 2018, sp. zn. ). Sluší se vyzdvihnout, že zmíněnému předpokladu přípustnosti významově neodpovídá požadavek, aby dovolací soud předloženou otázku posoudil jinak než soud odvolací (srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , respektive ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. ).

Jelikož dovolatelka zákonným požadavkům na obsah dovolání nedostála, Nejvyšší soud její dovolání odmítl pro vady, jež brání jeho projednání a s ohledem na uplynutí dovolací lhůty ( ) již nemohou být odstraněny ( a , věta první, ).

Nad rámec nezbytného dovolací soud podotýká, že jednou ze složek vlastnického práva je i oprávnění věc užívat (§ 123 obč. zák.). Nelze proto přesvědčivě argumentovat, že žalovaná získala bezdůvodné obohacení užíváním vlastní věci, neboť její vlastnické právo (dovolatelkou přesvědčivě argumentačně nezpochybněné) sloužilo coby titul nabývání majetkového prospěchu představovaného výkonem užívacího práva. Porušila-li žalovaná svou smluvně založenou povinnost umožnit užívání daného objektu žalobkyni, mohl dovolatelce vzniknout kupříkladu nárok na náhradu škody (srovnej kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. ), ten však nelze ztotožňovat s právem na vydání bezdůvodného obohacení, jehož předpokladem je nabytí prospěchu neopírajícího se o právem aprobovaný důvod (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. ), přičemž žalované, byla-li vlastnicí sporného automobilu, titul k jeho užívání (jak již bylo uvedeno) svědčil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l, , části věty před středníkem, a s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. 2. 2019

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu