Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2479/2018

-419

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobce V. N., bytem XY, zastoupeného JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Šumavská 991/31, proti žalovaným 1) J. V., a 2) A. V., oběma XY, zastoupeným JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, o zaplacení 1.600.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 25. 1. 2018, č. j. -396, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobce (dále také „dovolatel“) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [ , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II. bod. 2. ) – dále jen „“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno ( ).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání ( ). Dovolatel je povinen vymezit, kterou z tam uvedených alternativ považuje za danou (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. , dále viz též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. ); k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části).

Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle (předpokladů přípustnosti dovolání) přitom vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , přičemž ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. ).

Dovolatel předpoklady přípustnosti dovolání taxativně uvedené v nevymezil - pouze uvedl, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné a tato „přípustnost je dána dle , neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo odvolací řízení skončeno a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva a na vyřešení otázky procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“. Dovolatel tak dává Nejvyššímu soudu na výběr, aby jím vymezené právní otázky posoudil buď jako otázky, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe (aniž by označil, od jakého ustáleného řešení konkrétní právní otázky se odvolací soud odchýlil), popř. aby již dříve vyřešenou otázku posoudil opětovně, ale jinak (opět bez identifikace již dříve vyřešené právní otázky). Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s , a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.

Je-li dovolatelem namítáno, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, pak tím (posuzováno podle obsahu) je uplatňována tzv. zmatečnostní vada ve smyslu Zmatečnostní vady řízení však nejsou způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu ; k jejich prověření slouží žaloba pro zmatečnost (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro založení přípustnosti dovolání prostřednictvím je tudíž tato námitka bezvýznamná.

Vytýká-li dovolatel soudům obou stupňů, že neprovedly některé navržené důkazy, že provedené důkazy hodnotily selektivně a některé důkazy opomněly hodnotit, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž mu vytýká, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám uvedeným v , , b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – je-li jimi řízení skutečně postiženo – přihlíží dovolací soud pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (, věta druhá, ).

Přestože žalobce považuje své dovolání za přípustné i ohledně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, kromě toho, že v této části jeho dovolání rovněž nevyhovuje požadavkům stanoveným v (nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání v souladu se zněním ), přehlíží, že podle právní úpravy účinné od 30. 9. 2017, která je vzhledem k datu vydání napadeného rozsudku pro toto dovolací řízení rozhodná, je přípustnost dovolání ve vztahu k tomuto výroku podle vyloučena.

Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Jelikož dovolatel požadavku nedostál, a způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání, Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle věty první , neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení , 2, , , bodu 6, věty druhé, , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb - dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 23.520,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (, 3 advokátního tarifu) a částka 5.002,20 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (, ). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 1. 2019

JUDr. Václav Duda předseda senátu