Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 154/2018-264

XY29 -264

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce M. S.,narozenéhoXY,bytem XY, zastoupeného Mgr. Miroslavem Němcem, advokátem, se sídlem v Plzni, Borská 588/13, PSČ 301 00, proti žalovanému T. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Pavlem Cinkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Veleslavínova 363/33, PSČ 301 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 156 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníkaT. K., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. srpna 2018, č. j. 156 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. srpna 2018, č. j. 156 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY), k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 26. února 2018, č. j. 156 ICm XY, jímž Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) určil, že žalobce (M. S.) má za žalovaným (dlužníkem T. K.) „pohledávku z titulu nezaplacení kupní ceny za koupi osobního automobilu zn. XY a uznání závazku ze dne 26. března 2014 s příslušenstvím, přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. XY a pohledávka P-28/1 činí částku 214.935,- Kč“ (dále jen „pohledávka“).

Přitom šlo o druhá rozhodnutí soudů nižších stupňů, když v pořadí první (rovněž vyhovující) rozsudek insolvenčního soudu ze dne 25. září 2017, č. j. 156 ICm XY, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. listopadu 2017, č. j. 156 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY), v dotčeném rozsahu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud – cituje ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění účinném do 30. června 2017, a vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu – shledal správnými skutkové i právní závěry insolvenčního soudu ohledně existence vyvratitelné domněnky existence dluhu v uznaném rozsahu v době uznání ( 2 Sb., – dále jen „o. z.“), včetně toho, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, podle něhož žalobci pohledávku uhradil.

Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , (dále jen „“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že dovolatel, byť formálně namítá nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu dovolání – nesouhlasí se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (srov. ustanovení ). Dále zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které – se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení – nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu (srov. opět ve znění účinném do 31. prosince 2012). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Z označených důvodů je pak zjevně nepřípadný i poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. března 2008, sp. zn. .

Rovněž argumentace dovolatele založená na závěrech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. ledna 2013, sp. zn. (jde o rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 42/2013), je vzhledem k zásadním odlišnostem ve skutkových poměrech v projednávané věci nevýznamná (viz též skutkový závěr o tom, že žalovaným tvrzené platby nebyly určeny na úhradu pohledávky).

Výhradou, podle níž odvolací soud rozhodl ve věci (v rozporu s ustanovením ) bez nařízení jednání řízení, dovolatel nevystihuje způsobilý dovolací důvod ( ), nýbrž namítá existenci tzv. zmatečnostní vady řízení podle ustanovení , jejíž existence ale přípustnost dovolání založit nemůže. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V poměrech účinného od 30. září 2017 viz ustanovení

Konečně na přípustnost dovolání nelze usuzovat ani na základě námitky dovolatele, že soudy nižších stupňů neprovedly jím navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalobce. Z obsahu spisu (srov. protokol o jednání ze dne 26. února 2018 – č. l. 210 až 213) je totiž zjevné, že insolvenční soud zmíněný návrh nepominul, nýbrž jej (usnesením) zamítl (a uvedl relevantní důvody, pro které tak učinil).

Přitom závěr, podle něhož soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy, plyne zcela zřejmě již z ustanovení věty druhé (potud srov. též nález Ústavního soudu ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 3/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2010, pod číslem 183, popř. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2012, sp. zn. ).

K podmínkám, za nichž lze nařídit výslech účastníka (a k hodnocení takového důkazu), viz ustanovení , jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2016, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 53/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalovanému vznikla mu povinnost nahradit žalobci účelně vynaložené náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 19. listopadu 2018), která podle ustanovení bodu 5., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty ve výši 50.000,- Kč) částku 3.100,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( advokátního tarifu); celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ) činí částku 4.114,- Kč.

K určení výše odměny za zastoupení advokátem v incidenčním sporu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 30. září 2017) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. 1. 2019

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu