Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3155/2020

28 Cdo 3155/2020-101

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce V. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Václavem Machem, advokátem se sídlem v Trutnově, Žižkova 498, proti žalované I. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrou Andršovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 806/32, o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2020, č. j. -82, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í( ):

Shora označeným rozsudkem, výrokem pod bodem I, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen jako „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 2. 2020, č. j. -55 [jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 500 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a žalobci uloženo nahradit žalované určené náklady řízení] a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná dne 10. 3. 2016 zaplatila žalobci částku 400 000 Kč. Ani z dalších žalobcem tvrzených okolností, včetně pozdější e-mailové komunikace účastníků, jež následovala plnění částky 400 000 Kč žalovanou, dle odvolacího soudu „nelze slovním ani jiným výkladem dovodit“, že by žalovanou poskytnuté plnění směřovalo k uznání zbytku žalobcem tvrzeného dluhu z titulu bezdůvodného obohacení (jehož výše dle žalobce činila celkem 900 000 Kč), nehledě na to, že k jednání následujícímu až po poskytnutí plnění nelze přihlížet. Podle odvolacího soudu – při chybějícím výslovném uznání dluhu co do důvodu a výše v požadované formě – nelze tak dospět ani k závěru, že žalovaná uznala dluh konkludentně podle o. z. (se zřetelem k tomu, že k uznání dluhu mělo dojít po nabytí účinnosti , , byla věc soudy nižších stupňů posuzována podle tohoto zákona; srov. , ). Proto se zde nemůže uplatnit domněnka existence dluhu ( o. z., ) a jelikož ani po poučení o nutnosti tvrdit a prokázat právně významné skutečnosti žalobce nedoplnil svá tvrzení (ve vztahu k uplatňovanému nároku na vydání bezdůvodného obohacení), byla jím podaná žaloba zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene.

Proti rozsudku odvolacího soudu (byť žalobce uvádí, že napadá „oba rozsudky“, je z obsahu dovolání zřejmé, že směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu) podal žalobce dovolání. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje dovolatel v naplnění (v dovolání konkrétně odkazovaných) kritérií dle , zejména pak v tom, že se odvolací soud – dle mínění dovolatele – napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, reprezentované zde zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. . Odvolacímu soudu přitom vytýká nesprávnost závěru, že na konkludentní uznání dluhu jeho částečným plněním ve smyslu o. z. nelze usuzovat i prostřednictvím okolností nastalých po částečném plnění, argumentuje přitom i ustanovením o. z., dle něhož se při výkladu projevu vůle přihlédne k tomu, co jednání předcházelo, i tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Plnění částky 400 000 Kč lze tak i s ohledem na pozdější komunikaci účastníků považovat za částečné plnění, jímž došlo konkludentně k uznání zbytku dluhu (ve výši celkem 900 000 Kč) ve smyslu o. z. Závěrem dovolatel klade i otázku, zdali je povinností věřitele (žalobce) v případě dlužníkem uznaného dluhu z bezdůvodného obohacení tvrdit a prokázat vznik bezdůvodného obohacení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); v textu i jen „ “.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), odmítl podle ustanovení , neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jež je rozhodnutím, jímž se končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v , je třeba poměřovat ustanovením (hledisky v něm uvedenými).

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. větu první ).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. , věta první, ); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).

Při zkoumání přípustnosti dovolání nelze přehlédnout, že rozhodnutí odvolacího soudu (o zamítnutí žaloby) primárně vychází ze soudem učiněného posouzení, které – jde-li o přijatý závěr, dle nějž v souzené věci nelze uvažovat o konkludentním uznání zbytku dluhu žalovanou ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. – zohledňuje všechny okolnosti, za nichž bylo žalovanou učiněno plnění, včetně vzájemné komunikace účastníků (uzavírá-li odvolací soud, že ani z jejich emailové komunikace, na níž dovolatel svou argumentaci staví, závěr o uznání zbytku dluhu v částce 500 000 Kč nikterak nevyplývá). Závěr, že jde až o komunikaci následnou, jež zde nebyla přítomna v době plnění (které žalobce subjektivně vnímá jako toliko částečné) a jež proto v zásadě ani není relevantní, vyslovuje odvolací soud až jako druhotný.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak stojí na více, z hlediska úspěšnosti žaloby na sobě nezávislých, důvodech – vedle dovoláním kritizovaného závěru, že z okolností následujících až po poskytnutí plnění nelze usuzovat na konkludentní uznání dluhu částečným plněním, též na tom, že ani e-mailová komunikace účastníků následující po platbě částky 400 000 Kč dne 10. 3. 2016 žalobci, nesvědčí o tom, že by toto jednání žalované směřovalo k uznání zbytku žalobcem tvrzeného dluhu.

Spočívá-li takto rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. ).

Jestliže tedy podaným dovoláním nebyl napaden (a pro svou skutkovou povahu ani napaden být nemohl; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) ten závěr odvolacího soudu, že ani následující e-mailová komunikace účastníků nesvědčí o tom, že by poskytnutím částky 400 000 Kč měl být uznán žalobcem tvrzený dluh, jenž sám o sobě vede k zamítnutí žaloby, nemůže být dovolání ve smyslu přípustné ani pro řešení otázky, které okolnosti jsou pro závěr o konkludentním uznání dluhu dle o. z. určující (jíž odvolací soud zmiňuje spíše podpůrně).

Uzavírá-li v dané věci odvolací soud, že k uznání dluhu nedošlo ani konkludentně (ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z.), není napadené rozhodnutí v kontradikci ani s dovolatelem odkazovanou judikaturou dovolacího soudu řešící otázku účinků uznání dluhu (které zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání; krom dovolatelem odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. , dále srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sen. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. ). V situaci, kdy existenci dluhu právní domněnka nesvědčí, musí být relevantní skutečnosti (z hlediska žalobou uplatněného nároku) předmětem dokazování (srov. a contr.). Právně významné skutečnosti (potažmo důkazy k jejich prokázání) z hlediska tvrzeného nároku však žalobce ani přes poučení soudu neuvedl.

Z uvedeného vyplývá, že předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu nebyly naplněny.

Přípustnost dovolání není dána ani ve vztahu k nákladovému výroku napadeného rozhodnutí (uvádí-li dovolatel, že dovolání podává proti všem výrokům rozhodnutí odvolacího soudu); srov.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a náklady žalované spojené s podáním stručného vyjádření k dovolání nelze v tomto případě považovat za účelně vynaložené k uplatňování nebo bránění práva.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 11. 2020

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu