Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4276/2018

22 Cdo 4276/2018-185

USNESENÍ

K. S.

, narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Liborem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 28, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn.

,

o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2018, č. j. -132, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Ve věci šlo o spor, kdo je vlastníkem budov na pozemcích žalovaného; ty byly vystavěny v letech 1960-1963 a sloužily Komunistické straně Československa (KSČ) jako rekreační středisko; v roce 1990 přešly na stát. Kolaudační rozhodnutí bylo vydáno subjektu označenému „ÚV KSČ – hospodářská správa“, tedy někomu, kdo neměl právní subjektivitu; z toho žalovaný dovozoval, že se budovy nestaly vlastnictvím KSČ a později ani státu.

Okresní soud v Příbrami (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 8. 2017, č. j. -99, určil, že výlučným vlastníkem budovy bez č. p. na pozemku st. XY o výměře 37 m² vytvořeném geometrickým plánem č. 43-13/2009 ze dne 23. 4. 2009 z pozemku parc. č. XY a parc. č. XY v obci XY a k. ú. XY, budovy bez č. p. na pozemku parc. č. XY v obci XY a k. ú. XY, budovy bez č. p. na pozemku parc. č. XY o výměře 9 m² vytvořeném geometrickým plánem č. 45-103/2009 ze dne 21. 9. 2009 z pozemku parc. č. XY v obci XY a k. ú. XY, je Česká republika s příslušností hospodařit pro Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Geometrické plány jsou nedílnou součástí rozsudku (výrok I.). Zamítl žalobu na určení, že Česká republika je vlastníkem budovy bez č. p. na pozemku parc. č. XY o výměře 97 m² vytvořeného geometrickým plánem č. 49-51/2012 ze dne 12. 3. 2012 z pozemku parc. č. XY v obci XY a k. ú. XY. Geometrický plán je nedílnou součástí rozsudku (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 4. 2018, č. j. -132, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Uvádí, že dovolání je přípustné podle , neboť právní otázka vlastnického práva ke stavbám by měla být posouzena jinak a současně není žalovanému známo, že dovolací soud již takovou otázku řešil. Oporu v provedeném dokazování nemá právní závěr, že vlastníkem těchto staveb v roce 1963, kdy bylo vydáno povolení o uvedení do provozu, byla KSČ. Rozhodnutí Okresního národního výboru Příbram z 6. 11. 1963 povoluje Hospodářské správě Ústředního výboru KSČ uvedení rekreačního střediska Vystrkov do trvalého provozu, přičemž také uvádí, že stavba byla povolena Hospodářské správě ÚV KSČ rozhodnutím ONV Písek z 18. 3. 1960. Podle žalovaného nelze zhotovení staveb přičítat Hospodářské správě ÚV KSČ, neboť jde o subjekt bez právní subjektivity. Rozhodnutí odvolacího soudu se tak opírá o nesprávný závěr, že KSČ jako vlastnice převedla rekreační středisko XY na ONV XY. Žalobkyně tak vlastnické právo ke stavbám neprokázala. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se žaloba zamítá, případně zrušil rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. III. a IV a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Jelikož odvolací soud vydal rozhodnutí po 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “; srov. čl. II odst. 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ).

V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 12. února 2014, sp. zn. , ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. a ze dne 24. června 2014, sp. zn. . Nesplní-li dovolatel tuto povinnost, nezbývá, než dovolání odmítnout; dovozování otázky přípustnosti z obsahu dovolání má své meze, neboť není možné, aby si dovolací soud sám otázku přípustnosti dovolání vymezil namísto dovolatelů, neboť takovým postupem by porušil zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. K tomu viz zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , a další judikaturu tam citovanou.

Dovolatel opírá přípustnost dovolání o tvrzení, že otázka vlastnictví staveb byla odvolacím soudem posouzena nesprávně a má být dovolacím soudem vyřešena jinak, než to učinil odvolací soud. Takový předpoklad přípustnosti dovolání však nestanoví. Důvod přípustnosti, že „má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří totiž pouze na případ právní otázky již dříve vyřešené dovolacím soudem, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak); nejde tedy o to, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. Nejvyšší soud zdůraznil již například v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále například v usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a v řadě dalších rozhodnutí, že požadavek, aby právní otázka vyřešená v souzené věci byla dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu

Za otázku, kterou dovolací soud ještě neřešil, považuje žalobce rozhodnutí o vlastnickém právu v projednávané věci; ovšem ani zde nespecifikuje obecné právní otázky, které by měl dovolací soud řešit. Všechny dovolací výtky uvozuje tvrzením, že právní závěry nemají oporu v provedeném dokazování - zpochybňuje tedy v dovolacím řízení nepřípustně zjištěný skutkový stav. Dovolání tak řádně nevytýčilo důvod přípustnosti, a není projednatelné.

Již jen na okraj se uvádí, že to, kdo je v povolení užívání stavby (v kolaudačním rozhodnutí) označen, není pro určení vlastnictví stavby rozhodující. Nejvyšší soud uvedl v rozsudku ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , že povolení k užívání stavby (kolaudační rozhodnutí) nemělo povahu úředního výroku, kterým se ve smyslu , , nabývalo vlastnictví ke stavbě. Vlastnictví k nově zhotovené stavbě (před 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti č. ) nabyl ten, kdo stavbu uskutečnil s úmyslem mít ji pro sebe (stavebník). Není rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení

či kolaudační rozhodnutí, které se ostatně vydává v době, kdy stavba je již jako předmět občanskoprávních vztahů zřízena a má vlastníka. K tomu viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. , a ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. . V řízení nebylo zjištěno ani tvrzeno, že by stavebníkem byl někdo jiný, než KSČ, a samotné rozhodnutí adresované organizační složce této strany nemohlo mít za následek, že by se vlastníkem stavby měl stát někdo jiný (nebo dokonce že by šlo o stavbu bez vlastníka – takovou možnost právní řád nepřipouštěl).

Protože v dovolání není řádně vymezen způsobilý důvod přípustnosti, trpí dovolání vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat; proto nezbylo, než je odmítnout (243c odst. 1 věty první ).

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. 1. 2019

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu