Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1606/2018

-329

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně N. B., bytem XY, zastoupené Mgr. Danielem Grimmem, advokátem se sídlem Ostrava, Janáčkova 1089/20a, proti žalované MAXIM NÁBYTEK, s. r. o., se sídlem Karviná – Nové Město, Jaroslava Vrchlického 900/2, zastoupené JUDr. Sylvou Totkovou Kolderovou, advokátkou se sídlem Havířov, Pavlovova 586/8, o zaplacení 270.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2017, č. j. -280, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 270.000 Kč s příslušenstvím představující část zálohy na kupní cenu, kterou si žalovaná nepřípustně započetla na smluvní pokutu.

Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 17. 8. 2016, č. j. -237, žalobu zamítl a žalobkyni uložil zaplatit žalované k rukám její zástupkyně na náhradě nákladů řízení 142.903 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 11. 2017, č. j. -280, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 270.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně za dobu od 26. 5. 2013 do zaplacení a na nákladech řízení 149.310 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není přípustné podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „“).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přes přesvědčení žalované se odvolací soud při posouzení platnosti smlouvy o budoucí smlouvě kupní neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, včetně jí citovaných rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. ). Ze skutkových zjištění, která jsou v dovolacím řízení nezpochybnitelná, se jednoznačně podává, že smlouva o budoucí kupní smlouvě neobsahovala popis bytu a nebytového prostoru, jejich příslušenství, podlahovou plochu a popis vybavení (§ 6 odst 1. písm. b/ zákona o vlastnictví bytů), ani určení společných částí domu včetně určení, které části domu jsou společné vlastníkům jen některých jednotek (§ 6 odst 1. písm. c/ zákona o vlastnictví bytů). Četná judikatura dovolacího soudu, na niž odvolací soud v napadeném rozhodnutí odkázal, podporuje správnost jeho závěru, že smlouva o budoucí kupní smlouvě, kterou účastnice uzavřely 20. 12. 2012, je (absolutně) neplatná ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz ; dále jen „obč. zák.“). Odkazy žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu (ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. , ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. , ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. , ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. ), v nichž podle jejího názoru šlo o situaci, kdy podstatné náležitosti chyběly v „podstatném rozsahu”, neposkytují jejím námitkám ve prospěch platnosti smlouvy o budoucí smlouvě kupní žádnou oporu. Nedostatek vymezení předmětu smlouvy nelze překlenout ani argumentací, že byl označen úhrnně, jelikož u věcí individuálně určených, kterým předmět smlouvy o smlouvě budoucí bezpochyby byl, je takový způsob vymezení vyloučen (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. , ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , a ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. ).

Namítá-li dovolatelka - odkazujíc na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. , a Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2017, sp. zn. odvolací soud se dopustil při výkladu smlouvy nepřípustného formalismu, nedal-li přednost výkladu zakládajícímu platnost právního úkonu před jeho neplatností, pomíjí, že odvolací soud nemohl v daném případě princip priority výkladu smluv porušit, neboť ten je uplatnitelný pouze tam, kde jsou ve vzájemném konfliktu interpretační alternativy, z nichž jedna zakládá neplatnost smlouvy a druhá nikoliv (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. , a ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. , i žalovanou zmiňovaný nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. ). Pravidlo priority výkladu nezakládajícího neplatnost smlouvy se tedy uplatní pouze za předpokladu, že takový výklad je vůbec možný (tj. že se ještě jedná o výklad ve smyslu zjišťování obsahu právního úkonu a nikoliv už o nahrazování, měnění nebo doplňování projevu vůle). V posuzovaném případě však bylo postaveno najisto, že sjednaný předmět koupě není vymezen tak, aby splňoval zákonné požadavky; závěr o platnosti smlouvy o smlouvě budoucí kupní tudíž ani „nekonkuroval“ jako alternativa jedinému možnému závěru o její neplatnosti pro neurčitost vymezení předmětu koupě.

Ve vztahu k argumentaci, že se odvolací soud nezabýval jejím nárokem na náhradu škody, který v rámci své obrany uplatnila, že v řízení nebyly prováděny relevantní důkazy a že rozhodnutí odvolacího soudu je v části, v níž se zabýval platností smlouvy, nepřezkoumatelné, žalovaná řádným způsobem nevymezila přípustnost dovolání v režimu , neboť z dovolání se nepodává, které ze čtyř kritérií uvedených v má ve vztahu ke každé z uvedených otázek za naplněné. Absence tohoto údaje zatěžuje v této části podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit. Nadto, vytýká-li žalovaná v dovolání nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí, přehlíží, že k případným vadám uvedeným v , , b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen - za zde nenaplněného - předpokladu, že dovolání je přípustné ( ).

Z toho, že žalovaná na podkladě vlastního subjektivního hodnocení v řízení provedených důkazů prosazuje odlišnou verzi skutku (co se týče obsahu posuzované smlouvy), nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, nebo usnesení ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. ). O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle , se tak v posuzovaném případě nejedná.

Domáhá-li se žalovaná revize nákladových výroků, pomíjí, že od 30. 9. 2017, již není dovolání proti výroku o nákladech řízení objektivně přípustné ( ).

Nepředložila-li žalovaná k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ). S ohledem na výsledek řízení již nerozhodoval o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 24. 1. 2019

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu