Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3894/2014

26 Cdo 3894/2014

U S N E S E N Í

L. J.

Konhefr HP s.r.o.

, se sídlem Praha 9, Štverákova 2777/22, zastoupené JUDr. et PhDr. Petrem Podlahou, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 40, o zaplacení 303.127,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2013, č. j. -216, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 1. 2012, č. j. -178, uložil žalované povinnosti zaplatit žalobci částku 3.779,94 Kč s úrokem z prodlení od 8. 1. 2010 do zaplacení (výrok I.), a co do částky 299.347,06 Kč s úrokem z prodlení od 8. 1. 2010 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 12. 2013, č. j. -216, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II. potvrdil co do částky 92.113,- Kč s úrokem z prodlení z částky od 8. 1. 2010 do zaplacení, ohledně zbylé části tohoto výroku a ve výroku III. o nákladech řízení, jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.Proti potvrzujícímu výroku II. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (zastoupen advokátem) včasné dovolání, které Nejvyšší soud podle , , ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení , a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „ “, odmítl, neboť zčásti trpí vadami, které nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro které nelze v řízení pokračovat, a zčásti není přípustné podle Námitka dovolatele, že odvolací soud při posouzení otázky platnosti smlouvy o smlouvě budoucí kupní z hlediska určitosti vymezení jejího předmětu – bytové jednotky (jež měla být následně vybudována) postupoval v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. , ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. a ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. , je nepřípadná. Z citovaných rozhodnutí sice vyplývá, že ve smlouvě o budoucí smlouvě kupní na bytovou jednotku musí být dosaženo shody o podstatných náležitostech vyjmenovaných v , o vlastnictví bytů, ve znění do 31. 12. 2013, avšak jednalo se o případy, kdy zcela chybělo vymezení spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku, popř. toto vymezení bylo naprosto vágní (šlo o pouhou reprodukci ustanovení zákona o vlastnictví bytů) a chybělo i vymezení společných prostor. V dané věci však (jak vyplývá ze skutkových zjištění, z nichž vycházel odvolací soud, která nelze v dovolání zpochybnit) byla situace odlišná. Jestliže uvedený závěr odvolacího soudu není v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, jsou námitky dovolatele, který odvolacímu soudu vytýkal, že při posouzení této otázky přihlédl k nové právní úpravě, a to , , již nadbytečné. Ostatně názor, že při výkladu smluv je třeba dávat přednost tomu, který zachovává její platnost, byl zastáván i za účinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. dovolatel zpochybnil rovněž závěr odvolacího soudu, že účastníci si platně sjednali dobu, do kdy měla být smlouva o smlouvě budoucí kupní uzavřena, je třeba uvést, že ohledně této právní otázky však řádně nevymezil přípustnost dovolání, neboť neuvedl, které z hledisek přípustnosti uvedených v považuje za splněné, a v této části tak dovolání trpí vadami (chybí obligatorní náležitost dovolání – srov. ), pro které nelze v řízení pokračovat.Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , ).Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. dubna 2015

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu