Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2995/2018

-197

USNESENÍ

L. V.,

Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti

, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2017, č. j. -166, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti výrokům I. a IV. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2017, č. j. , 248/2017-166, jimiž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby ohledně částky 630 000 Kč a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, bylo odmítnuto podle věty první , neboť dovolání neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), a pro absenci uvedené zákonné náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání a v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolatel cituje znění s tím, že dovolání lze podat „proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Nehledě k tomu, že tyto (z ustanovení pouze ocitované) podmínky přípustnosti neobstojí současně vedle sebe, dovolání vůbec nevymezuje,

od jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení konkrétně právní otázky odchýlil, resp. oproti kterému rozhodnutí dovolacího soudu má být věc posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle ustanovení , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. , příp. stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , č. 460/2017 Sb.). Musí tak učinit konkrétním označením důvodu přípustnosti ve vztahu k napadenému rozhodnutí, nikoliv jen citací obecné procesní úpravy.

Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolací soud má vyřešenou právní otázku posoudit jinak, čímž myslí jinak než odvolací soud, pak ani v tomto případě nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání. Žádost, aby určitá právní otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak, než rozhodl odvolací soud, se zásadně významově odlišuje od požadavku , aby dovolacím soudem již dříve vyřešená právní otázka byla posouzena odlišně (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , publikované pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. dovolatel, že soudy nesprávně zhodnotily reálný dopad zdravotních komplikací způsobených nezákonným trestním stíháním na jeho život i do budoucna, tato námitka postrádá charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit ( ), neboť nesměřuje proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu. Přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení je pak vyloučena ustanovením

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 12. 2018

JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu