Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1565/2018

-270

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. H., místem podnikání XY, (identifikační číslo osoby XY), zastoupeného Mgr. Radkem Jamborem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Benešova 1273/36, proti žalované T. L., bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Příkopy 25, o zaplacení 70.700 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. 12. 2017, č. j. -245, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 9. 6. 2017, č. j. -180, zamítl žalobu o zaplacení 70.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 70.700 Kč od 16. 9. 2014 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 14. 12. 2017, č. j. -245, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 70.700 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 16. 9. 2014 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II , čl. II bod 2 ; dále jen „“), neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí závisí

1) na otázce výkladu jednostranného právního úkonu odstoupení od smlouvy, konkrétně dopisu žalované ze dne 30. 9. 2014, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu reprezentované rozsudkem ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. , 2) na otázce, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, konkrétně na posouzení, jaké obsahové požadavky jsou kladeny na projev vůle při úkonu odstoupení od smlouvy, a3) na otázce, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, konkrétně, zda podle , (dále jen „“), v případě, že základem smluvního vztahu je smlouva o péči o zdraví, je nutné klást na jednostranný právní úkon odstoupení od smlouvy takové požadavky, že musí být učiněn v zásadě explicitně ( v části čtvrté, hlavě II. dílu 9, odstoupení od takové smlouvy neupravuje).

Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že její projev vůle v dopise ze dne 30. 9. 2014 nelze ani za použití výkladových pravidel vyložit jako odstoupení od smlouvy. Prosazuje, že obsah dopisu ze dne 30. 9. 2014, v němž vytkla vady protetiky, sdělila, že za ni vyúčtovanou cenu nezaplatí a že je připravena protetiku žalobci vrátit, lze vyložit jako právní úkon odstoupení od smlouvy. Jestliže odvolací soud dovodil opak, odchýlil se napadeným rozhodnutím od rozhodnutí ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že jde-li o výslovný jednostranný právní úkon, je třeba rozlišovat, zda vada spočívá jen v nepřesné nebo neúplné identifikaci toho, k čemu směřuje a z jakých důvodů, kterou lze odstranit postupem podle § 556 odst. 1 o. z., nebo zda jde o takový nedostatek, který ani podle použitého jazykového vyjádření, ani podle vůle jednajícího účastníka, nemůže učinit jednoznačným, co sleduje a z jakého důvodu. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalovanou) za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení ( ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a závisí na otázce hmotného práva, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolatelka zpochybnila závěr odvolacího soudu, že neuplatnila právo na odstoupení od smlouvy ve smyslu ve spojení s o. z., jelikož obsah jejího dopisu ze dne 30. 9. 2014 jasně a zřetelně nevyjadřoval vůli odstoupit od smlouvy.

Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že se účastníci dohodli na tom, že žalobce pro žalovanou provede kompletní protetickou náhradu chrupu, a to za částky plynoucí z jeho platného ceníku, s nímž byla žalovaná seznámena. Při předání kompletní zubní náhrady dne 10. 9. 2014 byla sdělena cena 70.700 Kč, kterou odsouhlasila s tím, že ji uhradí do 15. 9. 2014. Protože tak neučinila, byla k platbě žalobcem vyzvána dne 24. 9. 2014 a následně i dne 6. 5. 2015. Dopisem ze dne 30. 9. 2014 žalovaná žalobci sdělila, že zubní protetika „nesedí, způsobuje jí bolest, nefunguje“ a z tohoto důvodu „za dílo nezaplatí a protetiku vrátí“. Kvalita protetických prací byla zjišťována odbornými posudky MUDr. Jany Krňoulové Ph.D., a MUDr. Pavla Novotného a znaleckým posudkem vypracovaným znalcem MUDr. Josefem Kunkelou; těmito důkazy bylo zjištěno, že horní snímatelná náhrada je funkčně nevyhovující a funkčnost dolní zubní náhrady nelze jednoznačně posoudit.

Na podkladě uvedených zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že v době předání díla došlo ze strany žalobce k podstatnému porušení smlouvy, neboť nebyl splněn účel smlouvy, již co se týče horní zubní náhrady. Dopis žalované z 30. 9. 2014 vyhodnotil jako úkon směřující k odstoupení od smlouvy o dílo (právní jednání, jímž žalovaná odstoupila od smlouvy). Oproti tomu odvolací soud dospěl k závěru, že obsah uvedeného dopisu žalované nelze mít za právní jednání odstoupení od smlouvy, neboť žalovaná v dopise neuvádí, že smlouvu zrušuje, resp. že od ní odstupuje, a text dopisu neobsahuje ani odkaz na ustanovení zákona, z něhož by bylo možné dovodit vůli žalované od smlouvy odstoupit. Taková vůle ostatně neplyne ani z kontextu událostí, neboť žalovaná ve zmiňovaném dopisem pouze reagovala na výzvu právního zástupce žalobce z 24. 9. 2014 k zaplacení ceny díla. Protože žalovaná řádně neuplatnila právo na odstoupení od smlouvy ve smyslu § 2106 odst. 1 ve spojení s § 2615 o. z., nezabýval se odvolací soud pro nadbytečnost námitkou žalobce, že právo na odstoupení od smlouvy nebylo uplatněno bez zbytečného odkladu, ani neposuzoval, zda došlo k podstatnému porušení smlouvy v důsledku vadného plnění.

Podle § 555 odst. 1 o. z., právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

Podle § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

Podle § 2002 odst. 1 o. z., poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

Podle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z., je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo odstoupit od smlouvy.

Podle § 2615 odst. 2 o. z., o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

Nejvyšší soud se k požadavkům na projev vůle při úkonu odstoupení od smlouvy vyjádřil v mnoha svých rozhodnutích (srovnej např. rozsudky ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. a ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. ). Přijal a odůvodnil závěr, že i jednostranné právní úkony podléhají pravidlům o výkladu projevů vůle zakotveným v , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Podle ustanovení obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde-li – jako v projednávaném případě – o výslovný jednostranný právní úkon, je třeba rozlišovat, zda vada spočívá jen v nepřesné nebo neúplné identifikaci toho, k čemu směřuje a z jakých důvodů, kterou lze odstranit postupem podle obč. zák., nebo zda jde o takový nedostatek, který ani podle použitého jazykového vyjádření, ani podle vůle jednajícího účastníka, nemůže učinit jednoznačným, co sleduje a z jakého důvodu. Jazykové vyjádření právního úkonu musí být vykládáno nejprve prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud na základě provedeného dokazování posoudí, jaká byla skutečná vůle účastníka v okamžiku, kdy jednal. Podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníka je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření právního úkonu. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle obč. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jednání. Tento závěr se uplatní i v nyní posuzované věci, kdy zjištěný skutkový stav byl poměřován ustanoveními , .

Nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že z dopisu žalované z 30. 9. 2014 nelze - ani s použitím výkladových pravidel v § 555 až 558 o. z. - dovodit její projev vůle od smlouvy odstoupit. Obsah písemnosti nelze vykládat pouze prostředky gramatickými, ale rovněž i prostředky logickými či systematickými. I když žalovaná v dopise svou vůli nepopsala pregnantně, resp. neuvedla výslovně, že pro vady protetiky odstupuje od smlouvy, popř. že požaduje „storno“ či „zrušení smlouvy“ (tedy nepoužila typických pojmů), z jejího jazykového vyjádření lze za pomoci gramatického, logického a systematického výkladu při akcentaci vzájemné návaznosti použitých pojmů dostatečně spolehlivě dovodit, že od smlouvy odstupuje, protože zubní protetiku nemůže pro její vady používat. Žalovaná totiž dílo popisuje jako „neodborně zhotovenou protetiku, která nesedí… způsobuje jí bolest“ a výslovně uvádí, že za protetiku nezaplatí a že ji žalobci předá jako neodborně provedenou a nevhodnou („Vaše práce, ten zázrak za 70.700 Kč je připraven k vrácení“). Popisuje-li žalovaná dílo jako pro ni zcela nevyhovující a nepoužitelné a současně sděluje, že za něj nezaplatí a žalobci ho po získání důkazu, že protetika je vadná (žalovaná žalobci nevěří a obává se, že důkaz o špatně provedené práci zničí) vrátí, nelze než z toho logicky vzato dovodit, že žalovaná tímto realizuje odstoupení od smlouvy, resp. vykonává právo odstoupit od smlouvy pro její podstatné porušení (protetiku totiž - podle obsahu dopisu - shledává nepoužitelnou), což muselo být i pro adresáta dopisu seznatelné.

Lze uzavřít, že z pohledu dosavadní ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neobstojí závěr odvolacího soudu, že žalovaná neučinila takový projev vůle, na jehož základě by bylo možné usoudit, že odstupuje od smlouvy.Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle tak byl žalovanou uplatněn důvodně a Nejvyššímu soudu nezbylo než napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( a 2 ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (, věta první, ).

O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 1. 2019

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu