Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4307/2017

-369

USNESENÍ

RESIDOMO, s. r. o.

1. P. P.

, narozenému XY,

2. Y. P.

, narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným Mgr. Evou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Husova 1285/2, o určení výše nájemného, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. ledna 2017, č. j. -323, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaní napadli dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2017, č. j. -323, v části, v níž potvrdil výrok rozsudku Okresního soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 20. 6. 2016, č. j. -291, jímž určil, že obvyklé nájemné v tam specifikovaném bytě je ke dni 6. 6. 2012 (den podání žaloby) 6.236 Kč měsíčně.

Dovolání není podle ustanovení , , ve znění do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 ), dále jen „“, přípustné.

Práva a povinnosti účastníků týkající se úpravy nájemného z bytu dovolací soud posuzoval podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ ( věta první za středníkem , , dále jen „o. z.“) – srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. .

Dovolání není přípustné pro řešení otázky, zda soud v řízení o zvýšení nájemného může zkoumat aktivní legitimaci žalobkyně. Nepochybně platí, že k podání návrhu na zvýšení nájemného podle § 696 odst. 2, 3 obč. zák. je (jak ostatně plyne i z výslovného textu tohoto ustanovení) legitimován pronajímatel a lze i přisvědčit dovolatelům, že soud se může při posouzení otázky, kdo je vlastníkem (zde domu, v němž se předmětný byt nachází), odchýlit od stavu zapsaného v katastru nemovitostí; může tedy otázku vlastnictví řešit jako otázku předběžnou (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. ); opačné závěry odvolacího soudu tedy nejsou s touto ustálenou judikaturou v souladu. Zároveň však nelze v poměrech dané věci přehlédnout, že s ohledem na tehdy platnou právní úpravu o státním podniku (), akciové společnosti (), smysl a význam přeměn státních podniků na akciové společnosti, význam rozhodnutí č. 208/1990 ministra hospodářství ČSFR ze dne 29. 12. 1990, č. j. 1804/401, a zejména s ohledem na dobu, která od převodu nemovitostí (včetně domu, v němž se předmětný byt nachází) do vlastnictví právního předchůdce žalobkyně uplynula, nejsou tvrzení dovolatelů natolik relevantní, aby zpochybnila vlastnické právo žalobkyně zapsané v katastru nemovitostí.

Dovolání není přípustné ani pro posouzení otázky stanovení výše obvyklého nájemného.

Předně je třeba uvést, že námitkami, jimiž zpochybňují správnost a úplnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování, uplatnili dovolatelé jiný dovolací důvod, než který je uveden v Právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem tak zpochybňují i prostřednictvím skutkových námitek. Soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci, jejich skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad.

Způsoby, jak zjistit výši obvyklého nájemného v řízeních vedených podle právní úpravy do 31. 12. 2013, kdy je žádný právní předpis neupravoval ( lze aplikovat až v řízeních, v nichž se postupuje podle o. z. – srovnej např. rozsudek ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. ), se již Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (viz např. rozsudek ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. ) zabýval. Zdůraznil, že je vždy na soudu, jakou metodu – podle okolností v dané věci – zvolí. Ať již soud zjistí výši obvyklého nájemného ze znaleckého posudku nebo porovnáním nájemného, které je placeno ve stejné době v obdobných podmínkách, musí přihlédnout k umístění domu a bytu v domě (zda jde o byt v rodinném domě, panelovém či jiném typu domu, zda jde o byt přízemní, mezonetový apod.), zda jde o byt v novém či starším domě, v jakém stavu budova je (zanedbaná údržba, modernizace), v jaké oblasti je dům umístěn, k velikosti obytného prostoru, vybavení bytu, které poskytl nájemci pronajímatel, atd. Z obsahu znaleckého posudku, z něhož soud při stanovení obvyklé výše nájemného vycházel, je zřejmé, že znalec k těmto kritériím přihlédl, a nelze přisvědčit námitkám dovolatelů, že by se jeho závěry opíraly jen o byty ve vlastnictví žalobkyně a o

V souladu s výslovným zněním § 696 odst. 2 poslední věta obč. zák. i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je i závěr odvolacího soudu, že nájemné lze zvýšit (navrhuje-li to žalobce) již od podání žaloby (srovnej např. odůvodnění usnesení ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. ).

Pro právní posouzení věci není významný ani poukaz dovolatelů na právní úpravu postavení spotřebitele, neboť smlouvu o nájmu nelze podle obč. zák. považovat za smlouvu spotřebitelskou [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. )].

Mají-li dovolatelé za to, že by dovolání mělo být přípustné pro posouzení otázky, zda lze zamítnout žalobu na zvýšení nájemného, je-li v rozporu s dobrými mravy, přehlíží, že na této otázce rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud totiž své rozhodnutí nezaložil na závěru, že nárok na zvýšení nájemného nemůže být (obecně) v rozporu s dobrými mravy, ale touto otázkou se zabýval a uzavřel, že v daném případě tomu tak není.

Protože dovolání není podle ustanovení přípustné, Nejvyšší soud ho podle ustanovení věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , , a s přihlédnutím k tomu, že vyjádření žalobkyně omezující se na souhlas s rozhodnutím odvolacího soudu a návrh na odmítnutí dovolání, nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 1. 2019

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu