Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1342/2018

-391

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně R+S Rozvodné systémy, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Pod Pekárnami 245/10, identifikační číslo osoby 27298906, zastoupené Mgr. Martinem Jasenským, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti žalované D&D ELEKTROMONT s. r. o., se sídlem ve Vrchlabí, Lánovská 1475,identifikační číslo osoby 64826571, zastoupené JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 1343/2, o zaplacení částky 931 078 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2017, č. j. -307, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2017, č. j. -333, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 3. 2017, č. j. -307 (v pořadí druhým ve věci), zamítl žalobu o zaplacení 931 078 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastnic (výrok II.) a státu (výroky III. a IV.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Výslovně proti rozhodnutí soudů obou stupňů v celém rozsahu podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že „napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zároveň otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla“. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, a v návaznosti na to aby zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a dovolatelce přiznal náhradu nákladů řízení, případně aby zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a současně dovolatelce přiznal náhradu nákladů řízení.

Žalovaná považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „“).

Nejvyšší soud se nejprve zabýval „dovoláním“ proti rozsudku soudu prvního stupně.

Dovolání je podle ustanovení mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje. proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil podle ustanovení (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud se dále zabýval přípustností dovolání směřujícího proti rozsudku odvolacího soudu.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka formuluje otázku, „zda je platně uzavřena kupní smlouva již tím, že se smluvní strany explicitně písemně dohodnou, že tato cena bude upřesněna (aniž je výslovně řečeno jak a kým) po dodání projektové dokumentace a bude činit maximálně 4,5 mil. Kč, nebo až tím, že skutečně dojde k takovému upřesnění ceny, které se musí stát pouze a výhradně dohodou obou stran, s níž následné jednání stran musí být v souladu“, majíc za to, že tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Tvrzený předpoklad přípustnosti není dán, neboť o neřešenou otázku nejde. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. (jenž je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách), dospěl k závěru, že k platnému vzniku kupní smlouvy nepostačuje, jestliže si smluvní strany při uzavírání kupní smlouvy sjednají, že kupní cenu, jako podstatnou náležitost kupní smlouvy, dohodnou až dodatečně (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. , či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. , a ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. ). Odvolací soud proto postupoval zcela v souladu s judikaturou dovolacího soudu, uzavřel-li, že smluvní strany se dohodly, že uzavřou cenovou dohodu dodatečně po předání projektové dokumentace s tím, že horní hranice kupní ceny bude činit maximálně částku 4 500 000 Kč. Uzavření dodatečné dohody však nebylo prokázáno a nevyplývá ani z následujícího chování smluvních stran. Nelze mít proto za prokázanou dohodu stran smlouvy o podstatné náležitosti kupní smlouvy podle ustanovení , obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), a nelze proto hovořit o (platně) uzavřené smlouvě.

Odpověď na druhou část formulované otázky, tedy „zda je platně uzavřena kupní smlouva až tím, že skutečně dojde k takovému upřesnění ceny, které se musí stát pouze a výhradně dohodou obou stran, s níž následné jednání stran musí být v souladu“ je obsažena již v závěru vyplývajícím z citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, protože nejde o odlišnou, jinou otázku, ale v podstatě o otázku jedinou.

Je ostatně na místě dodat, že dovolatelka v této části dovolací argumentace, ve které předkládá možné způsoby projevené vůle smluvních stran, napadené rozhodnutí kritizuje především prostřednictvím polemiky se skutkovým stavem věci zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů. Takovým způsobem nesprávnost právních závěrů odvolacího soudu v dovolacím řízení namítat nelze. Argumentace vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, není zpochybněním právního posouzení věci. Skutkový stav věci v dovolacím řízení zpochybnit nelze a ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení , nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle ustanovení Námitky takové povahy nemohou tudíž přivodit ani závěr o přípustnosti dovolání (srov. R 4/2014, dále např. usnesení ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. , a ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. ).

Má-li dovolatelka za to, že odvolací soud se odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. , přehlíží, že toto rozhodnutí vychází z odlišného skutkového stavu. V této jiné věci dovolací soud posuzoval situaci, kdy smluvní strany se dohodly na tom, že kupní cena bude „ve výši do 50 000 Kč plus DPH s vědomím, že kupní cenu vyúčtuje prodávající“, a dospěl k závěru, že popsané ujednání je dostatečně konkrétní a plně možnou dohodou o způsobu dodatečného určení kupní ceny podle ustanovení § 409 odst. 2 obch. zák. V projednávané věci však odvolací soud uzavřel, že strany smlouvy se dohodly na tom, že cenovou dohodu uzavřou dodatečně, k čemuž však nedošlo. Od citovaného rozhodnutí dovolacího soudu se tak odvolací soud neodchýlil.

Přípustnost dovolání nezakládá rovněž námitka, že postup odvolacího soudu je „v rozporu s interpretačními zásadami nového civilního práva, které je možné a nutné aplikovat i na tento případ a to zejména zásadu uvedenou v ustanovení , že nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu“. Otázkou použití , (dále jen „o. z.“), na právní vztahy vzniklé do 31. 12. 2013, se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž s podrobnou argumentací dospěl k závěru, že přechodné ustanovení o. z. nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení až 14 o. z. na dříve (do 31. 12. 2013) vzniklé právní vztahy (poměry).

Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka má za to, že odvolací soud nesprávně aplikoval judikaturu dovolacího soudu, kterou konkrétně cituje, patrně však přehlíží, že takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení neobsahuje.

Přípustnost dovolání nemohou založit ani další námitky vznesené dovolatelkou (ohledně určitosti cenového ujednání, fakturace a nepřekročení ceny celkové dodávky, zahrnutí daně z přidané hodnoty do ujednání o ceně, posouzení věci jako bezdůvodného obohacení, promlčení nároku a s tím spojeným postupem v rozporu s dobrými mravy), neboť dovolatelka oproti požadavkům určeným pro obsah dovolání ustanovením v této části neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení ) a nepředkládá dovolacímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva. Pouhý nesouhlas dovolatelky s právním posouzením věci odvolacím soudem nemůže založit přípustnost dovolání.

Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud „nepřihlédl k vadám v poučovací povinnosti soudu prvního stupně, nenapravil vady týkající se tzv. opomenutých důkazů, o nichž nebylo rozhodnuto, akceptoval závažné nedostatky rozsudku soudu prvního stupně pokud jde o jeho přezkoumatelnost a soulad skutkových zjištění a právních závěrů s průběhem sporu a obsahem spisu, zcela přešel neúměrné průtahy, k nimž bez viny dovolatelky v řízení docházelo, a jednal sám v rozporu se zásadou dvojinstančnosti civilního soudního řízení“, čímž porušil právo dovolatelky na spravedlivý proces. Námitky vytýkající odvolacímu soudu vady řízení, jsou irelevantní, protože podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatelky o procesních pochybeních odvolacího soudu nezahrnují žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení , přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se odvolací soud namítaných procesních pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ), a k vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. ustanovení větu druhou ).

Dovolatelkou tvrzené porušení práva na spravedlivý proces Nejvyšší soud neshledal, neboť soudy obou stupňů se nárokem žalobkyně řádně zabývaly a svá rozhodnutí náležitě zdůvodnily.

Dovolání směřující proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 30. 9. 2017.

Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

O návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto, se tento návrh stal bezpředmětným.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 8. 1. 2019

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu