Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3207/2018

21 Cdo 3207/2018-210

USNESENÍ

J. Š.

,

narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Jandou, advokátem se sídlem v Lounech, Beneše z Loun č. 50, proti žalovanému

OPTIMIS spol. s r. o.

se sídlem v Praze 6 – Řepích, Bendova č. 1121/5, IČO 63982412, zastoupenému JUDr. Martinem Řezáčem, advokátem se sídlem v Praze, Ovenecká č. 871/13, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2017 č. j. -152, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2017 č. j. -152 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k postupu soudu v řízení o neplatnost výpovědi, v níž zaměstnavatel uplatnil více výpovědních důvodů, srov. při obdobné právní úpravě v předchozím například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005 sp. zn. , uveřejněný pod č. 108 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2008 sp. zn. a v nich uvedený právní závěr, že skutečnost, že zaměstnavatel ve svém jednostranném právním úkonu směřujícím k rozvázání pracovního poměru uplatnil více důvodů uvedených v ustanovení (nyní v ustanovení ), má za následek, že v řízení zahájeném na návrh zaměstnance podle ustanovení (nyní podle ustanovení ) je třeba jednotlivé výpovědní důvody zkoumat každý zvlášť a samostatně je také třeba posuzovat jejich účinky na další trvání pracovního poměru; jestliže pracovní poměr skončí na základě jednoho z nich, stávají se ostatní uplatněné důvody obsoletními] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Zpochybňuje-li dovolatel organizační změnu u žalovaného spočívající ve zrušení jeho pracovního místa právníka v souvislosti s rozhodnutím o zajišťování právních činností u žalovaného službami „externí“ advokátní kanceláře a příčinnou souvislost mezi touto organizační změnu a nadbytečností žalobce, na jehož místo nebyl po rozvázání pracovního poměru výpovědí žalovaného podle zjištění soudů přijat žádný jiný zaměstnanec, pak přehlíží, že dovolací soud již dříve dovodil, že vzhledem k tomu, že zaměstnavatelům umožňuje, aby regulovali počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnávali jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jejich potřebám (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2002 sp. zn. nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005), je zaměstnavatel oprávněn rozhodnout, že určité činnosti dosud vykonávané jeho zaměstnanci bude nadále zajišťovat jinak než prostřednictvím osob zaměstnávaných v pracovněprávním vztahu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2003 sp. zn. , uveřejněný pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a v něm (ve vztahu k obdobné právní úpravě v předchozím ) vyslovený právní názor, že rozhodne-li zaměstnavatel, že činnost dosud vykonávanou zaměstnancem bude nadále zajišťovat jinak než prostřednictvím osob zaměstnávaných v pracovněprávním vztahu, a že proto tímto zaměstnancem zastávané pracovní místo bude z důvodu úspory finančních prostředků zrušeno, je dán důvod k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení (nyní podle ustanovení ), ledaže jde o plnění běžných úkolů zaměstnavatele, vyplývajících z předmětu jeho činnosti]; k tomu dále srov.

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012 sp. zn. , které vychází z obdobného skutkového děje jako v projednávané věci (zrušení pracovního místa právníka s tím, že jím vykonávané pracovní činnosti budou nadále zajišťovány prostřednictvím advokáta).

Námitky, kterými žalobce uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a ze kterých nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení [namítá-li, že „se soudy obou stupňů dostatečným způsobem nevypořádaly s vnitřními rozpory vyplývající z listin, kterými jsou výpověď z pracovního poměru pro údajnou nadbytečnost žalobce ze dne 11. 3. 2016, dále z organizační změny (organizačního řádu), která byla jednatelem žalovaného přijata dne 23. 6. 2014 a z přijatého rozhodnutí jednatele o zrušení pracovního místa právníka ze dne 23. 6. 2014“ a že „nechaly bez povšimnutí argumenty dovolatele, kterými poukazoval na předchozí rozhodovací praxi soudu prvního stupně ze dne 24. 9. 2015 č. j. -40, protože v tomto případě tento soud posuzoval a hodnotil prakticky shodné skutkové okolnosti, které se shodují v podstatných znacích“, a nesouhlasí-li proto se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem, jakým k nim dospěly, a s tím, že „odmítly akceptovat“ listinné důkazy, které „svědčily právním závěrům dovolatele“], nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení

V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 12. 2018

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu