Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
8D772345BABC9F68C12583B0003A6B80.html
HTML · 14.25 KB
No categories available
25 Cdo 3912/2018
25 Cdo 3912/2018-277
USNESENÍ
E. V.
F. E.
, narozen XY, bytem XY, zastoupený opatrovníkem Mgr. Jaromírem Porobkem, advokátem se sídlem Sokolská třída 451/11, Ostrava – Moravská Ostrava, o 500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 110 C 292/2014 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2018, č. j. 11 Co 81/2018 -247, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá
právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř. “) odmítl jako nepřípustné dovolání žalovaného proti rozsudku ze dne 28. 5. 2018, č. j. 11 Co 81/2018 -247, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek soudu Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 23. 6. 2017, č. j. 110 C 292/2014 -190, ve výrocích o platební povinnosti žalovaného ve výši 500.000 Kč a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, změnil jej ve výrocích o soudním poplatku a o náhradě nákladů řízení vůči státu a rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav, jestliže vyšel ze zjištění, že žalovaný byl rozsudkem téhož soudu ze dne 31. 5. 2013, č. j. 102 T 72/2013 -330, uznán vinným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1 , odst. 2 písm. d) trestního zákoníku , jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 12. 11. 2012 do 18. 11. 2012 v XY prodal žalobkyni a J. D. tři láhve nekolkovaného alkoholu, obsahujícího i metanol v toxické koncentraci 17 až 19 %, který předtím koupil od neznámé osoby. Žalobkyni, která alkohol zkonzumovala, tím způsobil újmu na zdraví, spočívající v poruše vědomí, otoku mozku, poruše chůze a vidění; otrava zanechala trvalé následky v podobě organického psychosyndromu a kvadruparézy. Podle odvolacího soudu je soud v občanském soudním řízení odsuzujícím trestním rozsudkem vázán ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a ani k námitkám žalovaného nemůže jakkoliv zasahovat do rozhodnutí trestního soudu a přezkoumávat správnost jeho skutkových a právních závěrů. Žalovaný proto odpovídá za škodu na zdraví žalobkyně (znalec ohodnotil ztížení společenského uplatnění celkem na 15750 bodů, tedy 3.937.500 Kč), která si újmu ze 30 % spoluzavinila sama. Protože však neuplatnila celou částku, která jí náleží, přiznal jí soud požadovaných 500.000 Kč včetně příslušenství.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. k řešení otázky vázanosti soudu trestním rozhodnutím vydaným v řízení, v němž obviněný neměl možnost náležitě se hájit. Podle dovolatele není v této věci odsuzující trestní rozsudek pro soud v civilním řízení závazný, protože v trestním řízení, které předcházelo jeho vydání, se nemohl pro svůj zdravotní stav náležitě hájit. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně této otázky je jednotná potud, že soud rozhodující v občanskoprávním sporu je vázán výrokem odsuzujícího trestního rozsudku (§ 135 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), nikoliv jeho odůvodněním. Z výroku o vině je pak nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele a ve sporu o náhradu škody (újmy) jsou pro splnění podmínek odpovědnosti závazná zjištění obsažená v takovém rozsudku, a to v rozsahu, v jakém jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném občanskoprávním nároku (srov. zejména stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR sp. zn.
Cpj 35/78
, publikované pod č. 22/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 194, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2012, sp. zn.
, a ze dne 31. 8. 2004, sp. zn.
, publikovaná v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck, pod C 13079 a 2776). V souladu s ustálenou judikaturou tak soudy obou stupňů v projednávané věci závěr o splnění podmínek odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví žalobkyně odvinuly od výrokové části trestního rozsudku, jímž bylo deklarováno zaviněné protiprávní jednání žalovaného, újma na zdraví žalobkyně i vztah příčinné souvislosti mezi těmito dvěma okolnostmi. Správně pak soudy odmítly provést žalovaným navrhovaný přezkum procesního postupu trestního soudu, neboť ten přísluší soudům rozhodujícím o opravných prostředcích v trestním řízení, nikoliv soudu v řízení občanskoprávním.
Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. přípustný, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 11. 2018JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu