Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3872/2018

-174

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a) J. M., narozeného XY, a b) P. M., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených JUDr. Ing. Pavlem Schreiberem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 1, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj,se sídlem v Praze 1, Staroměstské nám. 932/6, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu a o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2018, č. j. -148, takto:

I. Dovolání seodmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se v řízení na žalované domáhali jednak zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 99 750 Kč s příslušenstvím, jednak náhrady škody v celkové výši 83 933 Kč s příslušenstvím, to vše v souvislosti s řízením o vydání územního rozhodnutí vedeným před stavebním úřadem městyse XY.

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 4. 2016, č. j. -36, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců částku 30 000 Kč s příslušenstvím a dále oběma žalobcům společně a nerozdílně částku 52 173 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se každý z žalobců domáhal zaplacení částky 19 875 Kč s příslušenstvím, jakož i co do částky 31 760 Kč s příslušenstvím, které se oba žalobci domáhali společně a nerozdílně (výrok II), a uložil žalované povinnost zaplatit oběma žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 29 267 Kč (výrok III).

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, č. j. -99, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I ve věci samé tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím každému ze žalobců a na zaplacení částky 52 173 Kč s příslušenstvím oběma žalobcům společně a nerozdílně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1 800 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

O dovolání podaném proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. -99, rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. 1. 2018, č. j. -130, tak, že rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud přitom zavázal odvolací soud právním názorem, že na posuzované územní řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Odvolací soud v dalším řízení napadeným rozsudkem ze dne 25. 4. 2018, č. j. -148, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I o věci samé tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím každému ze žalobců a na zaplacení částky 52 173 Kč s příslušenstvím oběma žalobcům společně a nerozdílně, avšak konstatoval, že v řízení o vydání územního rozhodnutí vedeném před stavebním úřadem městysu XY, došlo k porušení práva žalobců a) a b) a na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále odvolací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a dovolacím soudem částku 77 509,60 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu ze dne 25. 4. 2018, č. j. -148, napadli žalobci v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII ), dále jen „“, odmítl.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. ). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval jednak o přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu pro každého z žalobců ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím, jednak o nárocích na náhradu škody v celkové výši 52 173 Kč s příslušenstvím, jíž se oba žalobci domáhali společně a nerozdílně, která se však skládala z několika dílčích částek (ve výši 1 000 Kč za správní poplatky, ve výši 500 Kč za žádost o připojení ke komunikaci, ve výši 400 Kč za výpisy z katastru nemovitostí, ve výši 2 856 Kč za zpracování podkladů pro územní řízení, ve výši 2 500 Kč za měření radonu, ve výši 110 Kč za vyjádření vlastníka sítí, ve výši 36 492 Kč za rozpracovanou projektovou dokumentaci, ve výši 87 Kč za poštovné a ve výši 8 228 Kč za odměnu advokáta).

Podle ustanovení platí, že dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

S ohledem na skutečnost, že v rozsahu, v němž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nároku každého z žalobců na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím, jakož i v rozsahu jednotlivých nároků na náhradu škody (ve výši 1 000 Kč s přísl., ve výši 500 Kč s přísl., ve výši 400 Kč s přísl., ve výši 2 856 Kč s přísl., ve výši 2 500 Kč s přísl., ve výši 110 Kč s přísl., ve výši 36 492 Kč s přísl., ve výši 87 Kč s přísl. a ve výši 8 228 Kč s přísl.), bylo dovoláním napadeným výrokem rozhodnuto o peněžitých plněních nepřevyšujících 50 000 Kč, Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle ve spojení s

K tomu dovolací soud dodává, že v případě zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu vyplývá způsob vypořádání vztahu mezi účastníky přímo z právního předpisu a v tomto ohledu jsou žalobci v možnosti se svými nároky volně nakládat omezeni, neboť soud rozhoduje o konkrétní formě zadostiučinění podle pořadí určeného v ustanovení za současného posouzení přiměřenosti zvolené formy zadostiučinění utrpěné nemajetkové újmě. V případě odškodnění nemajetkové újmy nelze vedle peněžní formy zadostiučinění současně žalobou požadovat a rozhodnutím soudu v samostatném výroku přiznat zadostiučinění formou konstatování porušení práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. ). Je přitom nerozhodné, že soud v případě shledání oprávněnosti nároku žalobců může namísto požadovaného peněžitého plnění přiznat nižší formu zadostiučinění v podobě konstatování porušení jejich práv, neboť i v takovém případě platí omezení přípustnosti dovolání hranicí požadovaného peněžitého plnění, jež v daném případě činila v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) pro každého z žalobců 30 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. ).

Vada řízení namítaná žalobci (spočívající v nedostatku výzvy a poučení podle v souvislosti s posouzením nákladů spojených s realizací stavby ve výši 36 492 Kč) nezakládá přípustnost dovolání, neboť k namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v daném případě není.

V projednávané věci žalobci dovoláním napadli rovněž výrok II rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o přiznání náhrady nákladů řízení žalobcům před soudem prvního stupně, odvolacím soudem a soudem dovolacím ve výši 77 509,60 Kč. Takové dovolání je však podle rovněž nepřípustné, proto je i v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 12. 2018

JUDr. Bohumil Dvořák předseda senátu