Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5323/2016

29 Cdo 5323/2016-231

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Vo & Be, spol. s r. o., se sídlem v Praze 9, Rohožnická 1604, PSČ 190 16, identifikační číslo osoby 26204975, zastoupeného JUDr. Šárkou Kincelovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Žitná 1578/52, PSČ 120 00, proti žalované JUDr. Daně Kořínkové, Ph.D., LL.M., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, PSČ 186 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadce VIP Consulting a. s., identifikační číslo osoby 61859851, zastoupené Mgr. Viktorem Hunalem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, PSČ 186 00, o určení pravosti a pořadí pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. června 2016, č. j. -167, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Výslovně proti celému rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje závěry odvolacího soudu za věcně správné.

Nejvyšší soud předesílá, že , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) [ bod I. a ], s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy [tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , , ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ “)]. Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl podle a jako nepřípustné.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku napadeného rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku o věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu potud nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolatelka především zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle kterého smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 17. ledna 1994 (dále též jen „zástavní smlouva“), je platným právním úkonem, na jehož základě bylo k zajištění pohledávky za společností M-Bohemia, společnost s ručením omezeným zřízeno zástavní právo k předmětné nemovitosti.

Důvod připustit dovolání k řešení otázek souvisejících s platností zástavní smlouvy a se vznikem zástavního práva zajišťujícího výše označenou pohledávku žalobce, není dán již proto, že Nejvyšší soud se těmito otázkami zabýval již v rozsudku ze dne 10. srpna 2010, sp. zn. , kterým (mimo jiné) zamítl dovolání žalované (tamní žalobkyně) podané proti rozsudku ze dne 26. listopadu 2008, č. j. -340, jímž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl o zamítnutí žaloby, kterou se dovolatelka domáhala proti společnosti Vo & Be, spol. s r. o. určení, že zástavní právo k předmětné nemovitosti zajišťující pohledávku vůči společnosti M-Bohemia, společnost s ručením omezeným „tu není“.

K námitkám, jimiž dovolatelka v označené věci zpochybňovala platnost zástavní smlouvy ze dne 17. ledna 1994, Nejvyšší soud uzavřel, že soudy výklad projevu vůle obsaženého v zástavní smlouvě učinily v souladu s ustanovením , (dále jen „obč. zák.“) a judikaturou soudů. Potud odkázal např. na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Na tomto závěru přitom nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace uplatněné dovolatelkou v nyní projednávané věci. O tom, že výklad zástavní smlouvy, jak jej provedly soudy nižších stupňů (ústící v závěr, podle kterého zástavní smlouva je platným právním úkonem, na jehož základě bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky za společností M-Bohemia, společnost s ručením omezeným), plně respektuje výkladová pravidla určená ustanovením § 35 odst. 2 obč. zák., jakož i zásady pro výklad právních úkonů formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nemá Nejvyšší soud žádných pochyb.

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z hlediska výhrad, jimiž dovolatelka brojí proti postupu konkursního soudu při přezkumu žalobcem přihlášené pohledávky. Konkursní soud totiž poté, co rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2014, č. j. -55, byla předchozí žaloba žalobce o určení pravosti a pořadí žalovanou popřené pohledávky zamítnuta pro předčasnost (s tím, že přihláška žalobcovy pohledávky má vady bránící řádnému přezkumu), nařídil nové přezkumné jednání, u něhož byla žalovaná nucena opětovně popřít pohledávku žalobce. Takto opakovaně provedený přezkum (již jednou řádně přezkoumané pohledávky) považuje dovolatelka za obsolentní (právně neúčinný) a žalobu na základě jeho výsledku podanou za zjevně opožděnou.

Potud ovšem dovolatelka zjevně přehlíží, že Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 24. května 2001, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěry, podle nichž:

1/ Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí do konkursu přihlášené a správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů popřené pohledávky, vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat.

2/ Zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v konkursním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky.

3/ Podle ustanovení § 25 odst. 1 ZKV platí, že rozhodnutí soudu o pravosti, výši nebo pořadí popřených pohledávek jsou účinná proti všem věřitelům. Z rozsudku, jímž byla žaloba na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky zamítnuta pro předčasnost na základě závěru, že přihlášená pohledávka dosud řádně přezkoumána nebyla, jelikož nebyly zkoumány vady přihlášky, takže v části, ve které tyto vady bránily přezkumu, nemohla být ani účinně popřena, je proto konkursní soud povinen vyjít (takový rozsudek zakládá konkursnímu soudu povinnost přikročit v dotčeném rozsahu k odstraňování vad přihlášky a potud i k novému /řádnému/ přezkumu přihlášené pohledávky).

K zamítnutí žaloby pro předčasnost srov. (v obecné rovině) též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2006, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 84/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Z výše podaných judikaturních závěrů je zřejmě, že pro konkursní soud bylo pravomocné rozhodnutí z původního řízení, jímž byla (lhostejno, zda správně) předchozí žaloba o určení pravosti a pořadí pohledávky zamítnuta pro předčasnost, závazné a nemohl tudíž postupovat jinak než (po odstranění vad přihlášky) přistoupit k novému přezkumu přihlášené pohledávky.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že přiléhavou neshledává ani argumentaci dovolatelky, podle níž jí bylo způsobem, jakým Městský soud v Praze rozhodl o předchozí žalobě (tím, že žaloba byla zamítnuta pro předčasnost), upřeno právo výsledek takového řízení zpochybnit. Nelze mít žádné pochybnosti o tom, že dovolatelka byla oprávněna (subjektivně legitimována) k podání opravného prostředku proti vydanému zamítavému rozhodnutí (potud srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. ); to, že svého práva nevyužila, jde pouze k její tíži.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a o ZKV, když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobce (jenž měl procesní úspěch) právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 11. 2018

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu