Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3789/2018

22 Cdo 3789/2018-341

USNESENÍ

J. S.,

M. K.,

narozenému XY, bytem ve XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 2269/36, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 31. 5. 2018, č. j. -312, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 400 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Pavla Svobody do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 25. 10. 2017, č. j. -270, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 12. 2017, č. j. -282, zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, zapsaným na LV XY, v k. ú. XY (výrok I.), přikázal předmětné pozemky do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání podílu částku 68 177,50 Kč (výrok III.). Dále rozhodl o nákladech řízení státu (výrok IV. a V.) a o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok VI.).

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, č. j. -312, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. (výrok I.). Rozsudek změnil ve výroku III. tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání podílu částku 37 837,50 Kč (výrok II.). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů a rozhodl o nákladech státu (výroky III. a IV.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odklonil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to:

a) otázka závaznosti pořadí způsobu vypořádání spoluvlastnictví je vyřešena v rozporu se závěry vyslovenými v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. , a ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. (tato a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu –

www.nsoud.cz

);

b) při posouzení otázky přiměřenosti náhrady za pozbytí vlastnického práva ke společným nemovitostem se odvolací soud odchýlil od závěrů vyslovených v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. , a ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. ;

c) při posouzení otázky procesního úspěchu žalobkyně v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ve vazbě na uloženou náhradovou povinnost se odvolací soud odklonil od názoru Nejvyššího soudu uvedeného v usnesení ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. , a usnesení ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. .

Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu a má za to, že jeho rozhodnutí je v souladu s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. . Soudy se dostatečně zabývaly a vypořádaly s otázkou reálného rozdělení nemovitostí, neboť zohlednily funkční celek předmětných nemovitostí, jejich velikost, tvar i konfliktní vztahy účastníků. Při stanovení přiměřené náhrady odvolací soud napravil chybu soudu prvního stupně a podle ustálené judikatury dovolacího soudu vycházel z ceny obvyklé v daném místě a čase. Žalobkyně rovněž považuje za správný napadený výrok o náhradě nákladů řízení, jelikož soudy vyhověly jejímu návrhu i požadovanému způsobu vypořádání. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před dovolacím soudem.

Jelikož odvolací soud vydal rozhodnutí po 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “; srov. čl. II odst. 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Od 1. 1. 2014 se řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví řídí , (dále jen „o. z.“). Rozhodnutí v řízení vydané má konstitutivní povahu, neboť teprve jím se ruší dosavadní a zakládají nové právní poměry a na volbu odpovídající hmotněprávní úpravy tak dopadá intertemporální pravidlo obsažené v o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. ).

V ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) se uplatnilo shodné zákonné pořadí způsobů vypořádání spoluvlastnictví jako v ustanovení o. z., přičemž soud byl rovněž tímto pořadím vázán. Dosavadní judikaturu týkající se závazného pořadí způsobů vypořádání spoluvlastnictví lze proto v zásadě použít i po nabytí účinnosti nového (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. ).

Dovolatel má pravdu v tom, že podle ustanovení § 1147 o. z. je třeba dát přednost nejprve rozdělení společné věci, a teprve tehdy, není-li to dobře možné, může soud přikázat věc za náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. V souladu s uvedeným se soud držel zákonného pořadí a s možným rozdělením věci se vypořádal. V odůvodnění přesvědčivě uvedl, proč nebylo reálné rozdělení nemovitostí možné; předmětné pozemky tvoří funkční celek s pozemky ve výlučném vlastnictví žalobkyně, rovněž tvar a velikost pozemku, jehož se žalovaný domáhal, by byl pouze úzkým pruhem o délce 24 m a maximální šířce 5,19 m a přehlížet nelze ani špatné osobní vztahy mezi účastníky.

Dovolací soud v této souvislosti připomíná svůj opakovaně vyslovený názor, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu, resp. někdy i přijmout různá řešení sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, kterou je možné zpochybnit jen v případě, není-li řádně odůvodněna nebo jestliže je zjevně nepřiměřená (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 8610 – dále jen Soubor, a celou řadu navazujících rozhodnutí); přitom je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudů v nalézacím řízení. V dané věci úvaha odvolacího soudu zjevně nepřiměřená není.

Dovolatel dále napadá závěr odvolacího soudu ohledně přiměřenosti náhrady za pozbytí vlastnického práva ke společným nemovitostem při zrušení spoluvlastnictví. Podle ustálené rozhodovací praxe má výše náhrady základ v obvyklé ceně společné věci, tedy ceně v daném místě a čase v době rozhodování [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. (uveřejněný pod č. C 13 303 v Souboru)]. Při stanovení náhrady se vychází z podílu ceny, za niž by bylo reálně možno prodat celou věc, nikoliv ceny, za niž by bylo možno prodat příslušný spoluvlastnický podíl [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. (uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2016, č. 6, str. 193) nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. (uveřejněný pod č. 15/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].

Vždy musí jít o to, aby náhrada opravdu nahradila to, o co vylučovaný přichází, je-li výchozím principem přiměřenost náhrady (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 10 331). Jinými slovy, účelem poskytnutí náhrady je vyvážení majetkové újmy vylučovaného spoluvlastníka, tedy zohlednění, o co při pozbytí spoluvlastnického podílu přichází. Skutečnost, že hypoteticky dojde ke zvýšení hodnoty okolních pozemků ve výlučném vlastnictví žalobkyně, není pro výši vypořádacího podílu rozhodná.

Uvedené závěry odvolací soud respektoval a jeho rozhodnutí proto není s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v rozporu. Na projednávaný případ není přiléhavá judikatura, na kterou dovolatel odkazoval, protože v prvním případě pojednávala o pronájmu společné nemovitosti (nikoli o pronájmu nemovitosti ve výlučném vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků v okolí společné nemovitosti, jako je tomu v projednávaném případě), a v druhém případě šlo o pozemek ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, na němž byla stavba ve společném jmění manželů (což také není pro projednávaný případ relevantní).

V otázce procesního úspěchu žalobkyně napadá dovolatel výrok odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení. Podle však dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné.

Jelikož dovolání v části, v níž žalovaný napadá výroky odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není podle přípustné, a v ostatních částech není přípustné podle , jelikož napadené rozhodnutí je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejvyšší soud jej tedy podle odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 28. 11. 2018

Mgr. David Havlík předseda senátu