Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4000/2015

22 Cdo 4000/2015

U S N E S E N Í

A. D.

Ing. J. D.

, zastoupenému JUDr. Vlastou Skálovou, advokátkou se sídlem v Praze, Plzeňská 59, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2015, č. j. -197, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně JUDr. Kateřiny Královcové.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. dubna 2015, č. j. -197, potvrdil napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. srpna 2014, č. j. -176, kterým soud prvního stupně zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků řízení k nemovitostem - pozemku parcelní číslo 137, jehož součástí je dům a k pozemku parcelní číslo 138 - zapsaným u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na listu vlastnictví číslo 128 pro obec P., část obce M., katastrální území M. (výrok I.), a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II.). Výrokem III. soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 1 747 000,- Kč a ve výrocích IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Důvodem podání dovolání je podle nesprávné právní posouzení věci.

Dovolatel namítá, že odvolací soud pochybil, když navržené důkazy (inzertní nabídky a kupní smlouvy) nepřipustil z důvodu koncentrace řízení. Správně je měl posoudit jako důkazy proti věrohodnosti znaleckého posudku, na které se koncentrace řízení nevztahuje (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. července 2013, sp. zn. , dostupné na

www.nsoud.cz

, stejně jako další uvedená rozhodnutí dovolacího soudu). Dále namítá, že soud vzal za prokázané skutečnosti, které nemají dostatečnou oporu ve spise; zejména že znalec při oceňování vycházel z faktického uspořádání domu, nikoli ze stavu v době kolaudace. Dovolatel rovněž zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že dům není možné rozdělit na jednotky z důvodu narušených mezilidských vztahů mezi účastníky ani z důvodů stavebně-technických. Odvolací soud měl preferovat rozdělení domu na jednotky, neboť dovolatel byl ochoten uhradit náklady spojené s rozdělením. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření uvádí, že soud postupoval správně, když dovolatelem navržené důkazy posoudil jako nepřípustné.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu, jsou účastníkům známy. Proto na ně dovolací soud, s ohledem na , odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ). Dovolání lze podat jen z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

K námitce dovolatele, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tím, že nepřipustil provedení navržených důkazů, je třeba uvést následující. Sám dovolatel svoji námitku opírá o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. července 2013, sp. zn. , ve kterém dovolací soud připomněl, že koncentrace řízení podle , se nevztahuje na skutečnosti a důkazy, jimiž účastník hodlá zpochybnit věrohodnost provedených důkazů. V tomtéž rozhodnutí nicméně Nejvyšší soud uvedl, že „ke zpochybnění věrohodnosti provedených důkazů naproti tomu nemůže vést to, že účastník řízení navrhne důkazy, jejichž pomocí lze skutkový stav zjistit jinak, než vyplývá z provedených důkazů, které byly navrženy do skončení prvního jednání“.

Je zřejmé, že dovolací soud v této souvislosti rozlišuje zpochybnění věrohodnosti znaleckého posudku a zpochybnění jeho správnosti. Zatímco věrohodnost důkazu lze zpochybnit i po nastalé koncentraci řízení, jak plyne z ustanovení , správnost důkazu právě z důvodu koncentrace řízení zpochybnit nelze ( ). Důkazy, jejichž pomocí lze skutkový stav zjistit jinak, jsou důkazy, směřující ke zpochybnění správnosti znaleckého posudku. Naproti tomu z důkazů směřujících ke zpochybnění věrohodnosti znaleckého posudku nelze skutkový stav zjistit jinak, ale zpochybňuje se sama způsobilost důkazu plnit důkazní funkci, tedy způsobilost prokázat v řízení nějakou skutečnost (jde např. o prokázání toho, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky, že je falzifikátem, že znalec byl při podání posudku „ovlivněn“ úplatkem, apod. – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. , a literaturu tam uvedenou). Věrohodnost znaleckého posudku dovolatel ve skutečnosti nezpochybnil, neboť všechny navržené důkazy směřovaly ke zpochybnění správnosti znaleckého posudku tím, že přinášely další skutečnosti, z nichž bylo možné skutkový stav zjistit odlišným způsobem. Odvolací soud se tedy v této otázce neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když nepřipustil provedení důkazů z důvodu koncentrace řízení.

K námitkám, že soud vzal za prokázané skutečnosti, nemající dostatečnou oporu ve spise, resp. k dalším skutkovým námitkám (ty tvoří jádro dovolání), dovolací soud uvádí, že se nejedná o zpochybnění právního posouzení věci, což je podle jediný přípustný dovolací důvod. Skutkové námitky nejsou od 1. 1. 2013 v dovolacím řízení přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. , a řadu dalších rozhodnutí). Jako k vadě řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by k takové námitce dovolací soud přihlédl pouze v případě, pokud by dovolání bylo přípustné ( ).

Ani v otázce možného rozdělení budovy na jednotky se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel má pravdu v tom, že podle ustanovení , (dále jen o. z.), je třeba dát přednost nejprve rozdělení společné věci (a to i rozdělení domu na jednotky podle o. z.), a teprve tehdy, není-li to dobře možné, může soud přikázat věc za náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Soud se však držel zákonného pořadí a s možným rozdělením věci se vypořádal. V odůvodnění přesvědčivě uvedl, proč nebylo rozdělení domu na jednotky možné; vztahy mezi účastníky jsou špatné, soud považuje ochotu dovolatele uhradit náklady rozdělení domu na jednotky za ryze účelovou a rozdělení nemovitostí by znamenalo značné snížení jejich hodnoty. Dovolací soud v této souvislosti připomíná svůj opakovaně vyslovený názor, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu, resp. někdy i přijmout různá řešení sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, kterou je možné přezkoumat jen v případě, není-li řádně odůvodněna nebo jestliže je zjevně nepřiměřená (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2011, sp. zn. ); přitom je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudů v nalézacím řízení. V dané věci úvaha odvolacího soudu zjevně nepřiměřená není.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, dovolací soud je odmítl ( ).

V souladu s větou druhou rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.

V Brně dne 9. prosince 2015

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu