Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 43/2017-274

KSBR 37 INS 398/201039 ICm 145/201129 ICdo 43/2017-274

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně JUDr. Miloslavy Horské, se sídlem v Brně – Vinohradech, Velkopavlovická 25, PSČ 628 00, jako insolvenční správkyně dlužníka Oděvní podnik, a. s., proti žalovanému České spořitelně, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupenému doc. JUDr. Tomášem Richterem, LL. M., Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, se sídlem v Brně, Mozartova 3, PSČ 601 52, a dále za účasti Bourke Trust a. s., se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Václavská 316/12, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 27404501, zastoupeného Mgr. Tomášem Troupem, LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 9, Rubeška 393/7, PSČ 190 00, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobkyně, o určení neúčinnosti právního úkonu a o vydání plnění do majetkové podstaty, o přípustnosti vedlejšího účastenství, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Oděvní podnik, a. s., se sídlem v Prostějově, Za drahou 4239/2, PSČ 796 01, identifikační číslo osoby 25532774, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2016, č. j. , -224 ( ), takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] V řízení o žalobě (podané 24. ledna 2011), kterou se žalobkyně (JUDr. Miloslava Horská, jako insolvenční správkyně dlužníka Oděvní podnik, a. s.) domáhala vůči žalovanému (České spořitelně, a. s.) za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně určení neúčinnosti označených smluv a vydání plnění z těchto smluv do majetkové podstaty dlužníka, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 13. ledna 2016, č. j. -211, nepřipustil (k námitce žalovaného) vstup společnosti Bourke Trust a. s. (dále jen „společnost B“) do řízení (uskutečněný podáním společnosti B ze dne 27. června 2013) jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně.

[2] K odvolání společnosti B Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. června 2016, č. j. , -224 ( ), změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že vstup společnosti B do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobce se připouští.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení , (dále též jen „ “), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky, zda vedlejším účastníkem na straně žalobce v incidenčním sporu vedeném podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), může být nezajištěný věřitel, jehož přihlášená pohledávka nebude v insolvenčním řízení (v jehož rámci je veden incidenční spor) zjevně uspokojena (i kdyby žalobkyně v předmětném incidenčním sporu uspěla). Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), jakož i to, že zde jsou vady řízení, k nimž je Nejvyšší soud povolán přihlédnout u přípustného dovolání z úřední povinnosti ( ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.

[4] V rovině právního posouzení věci dovolatel poukazuje na to, že obecná otázka, zda přihlášený věřitel má jako vedlejší účastník řízení na straně žalobce – insolvenčního správce právní zájem na výsledku řízení o odpůrčí žalobě insolvenčního správce, je předmětem dovolacího řízení v jiném incidenčním sporu vzešlém z téhož insolvenčního řízení (sp. zn. ), pro toto dovolání však klade důraz na úžeji formulovanou (jak uvedeno výše) právní otázku. V dovolání pak k této otázce uvádí, že podle stavu insolvenčního řízení se ani úspěchem v tomto incidenčním sporu nezlepší postavení společnosti B coby nezajištěného věřitele, jelikož v majetkové podstatě dlužníka se nenachází dost prostředků ani k uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů; v insolvenčním řízení přitom již byl zpeněžen prakticky veškerý reálně zpeněžitelný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka a dovolatelovy pohledávky jsou zajištěny veškerým majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka.

[5] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

[6] Učinil tak proto, že onu „obecnou“ otázku již v dovolatelem označené věci zodpověděl v usnesení ze dne 21. prosince 2016, sen. zn. [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu], k jehož závěrům se přihlásil (v rámci dalších incidenčních sporů vzešlých z téhož insolvenčního řízení) v usnesení ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. , a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. . V označených rozhodnutích Nejvyšší soud uzavřel, že přihlášený věřitel má jako vedlejší účastník řízení na straně žalobce – insolvenčního správce právní zájem na výsledku řízení o odpůrčí žalobě insolvenčního správce. K tomu Nejvyšší soud vysvětlil, že jakkoli nelze pochybovat o tom, že zájem na co nejvyšším uspokojení přihlášené pohledávky z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty je především zájmem majetkovým, rovněž platí, že rozsah (míra) uspokojení přihlášené pohledávky se bezprostředně dotýká práv a povinností přihlášeného věřitele plynoucích z hmotného práva (předurčuje, v jakém rozsahu pohledávka zanikne jinak než splněním – ). Současně nelze přehlédnout, že insolvenční věřitel není oprávněn sám podat odpůrčí žalobu ( ) a tedy (s výjimkou upravenou v ) ani nemůže jinak (než jako vedlejší účastník na straně insolvenčního správce) „pomoci“ tomu, aby se majetek ušlý na základě neúčinných právních úkonů „vrátil“ zpět do majetkové podstaty dlužníka (a tedy se i zvýšila míra uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty).

[7] Vybočit z mezí takto nastavené (již ustálené) judikatury by bylo namístě jen tehdy, kdyby stav insolvenčního řízení v době vydání napadeného rozhodnutí vylučoval možnost jakéhokoli uspokojení nezajištěného věřitele z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužníka. Takový údaj by v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka, jehož úpadek se řeší (jako v této věci) konkursem, plynul především ze schválené konečné zprávy. Stav incidenčního sporu v době vydání napadeného rozhodnutí ani stav insolvenčního řízení v době vydání napadeného rozhodnutí (ale ani nyní) však neposkytují dostatečný (skutkový) podklad k formulaci výjimky z výše uvedeného pravidla.

[8] Rozhodné znění pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že incidenční spor byl zahájen před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2018

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu