Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3992/2017

-126

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce L. U.,nar. XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Václavem Mráčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Na Hranicích 357/19, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2017, č. j. -96, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 9. 2016, č. j. -66, uložil žalované zaplatit žalobci částku 150 000 Kč s příslušenstvím od 25. 2. 2015 do zaplacení (výrok I), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 17 000 Kč k rukám právního zástupce žalobce (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací výrokem I napadeného rozsudku rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žaloba na zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím od 25. 2. 2015 do zaplacení se zamítá. Ve výroku II napadeného rozsudku odvolací soud uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1 800 Kč.

Uvedené částky se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 3. 2010, kterým mu byl odňat invalidní důchod, když následně rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 7. 2014 byl žalobci s účinností ode dne 10. 5. 2010 obnoven nárok na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně a současně poukázán nárok na doplatek důchodu za dobu od 10. 5. 2010 do 9. 9. 2014 v částce 287 348 Kč.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), dále jen „“, odmítl.

Žalobce namítá, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 3. 2010 o odejmutí jeho nároku na invalidní důchod představuje nezákonné rozhodnutí, když bylo změněno rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 7. 2014, jímž byl nárok žalobce na invalidní důchod obnoven. Tato námitka však nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, který ve svých rozhodnutích opakovaně uvádí, že v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. , ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. , ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. , nebo ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. ; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz), přičemž soud rozhodující v kompenzačním řízení si nemůže otázku nezákonnosti rozhodnutí posoudit sám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 35/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzované věci odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 3. 2010 o odejmutí nároku žalobce na invalidní důchod nebylo pro nezákonnost zrušeno (dovozuje-li žalobce opak, uplatňuje námitku proti skutkovým zjištěním, která není způsobilým dovolacím důvodem – viz ).

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle odmítl, neboť v části není přípustné ( ), a v části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny ( a ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 11. 2018

JUDr. Pavel Simon předseda senátu