Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 18/2018

-14

USNESENÍ

V. T.,

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného V. T. zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. , byl obviněný V. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný V. T. odvolání. V rámci odvolacího řízení pak obviněný namítl podjatost předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D. v trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. . Obviněný v tomto směru především poukázal, že předsedkyně senátu svými neopodstatněnými předsudky, v nichž předestřela, že obviněný si v úmyslu mařit soudní jednání nepřebíral poštu a nedostavoval se k soudu, byť si obviněný vyzvedával zásilky ve stanovených lhůtách, vyvolala pochybnost o svém nestranném rozhodování ve věci.

3. Vrchní soud v Praze tedy z podnětu podané námitky podjatosti v souladu s § 31 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, zda není dán nějaký důvod pro vyloučení předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D. z vykonávaní úkonů trestního řízení ve věci obviněného V. T. vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , který předpokládá § 30 odst. 1 tr. ř. Ve svém usnesení ze dne 6. 8. 2018, č. j. -4120 verte, však dospěl k závěru, že žádný z těchto důvodů dán není. Vrchní soud pak ve stručnosti vyložil, že to, co zaznělo při předchozím veřejném zasedání, a co bylo i předmětem námitky podjatosti, bylo pouze procesní upozornění ze strany soudu. Šlo tedy o plnění povinností předsedkyně senátu vyřizovat věci s urychlením a zajistit řádné konání veřejného zasedání.

4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 8. 2018, č. j. -4120 verte, podal obviněný V. T. ihned po jeho vyhlášení stížnost, kterou do konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu blíže neodůvodnil.

5. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem aktivně prověřil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze podle § 147 odst. 1 tr. ř., tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného V. T. není důvodná.

6. V obecné rovině nutno připomenout, že podle § 30 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu. Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.

7. Pokud jde o požadavek nestrannosti soudu, je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatné je přitom to, že nejde pouze o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska, a k tomuto pojetí se rovněž přiklonil Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. :

,,Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“

Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh: funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol.d. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739-740).

8. Posuzováno těmito hledisky a konkrétními okolnostmi případu je pak zřejmé, že pokud Vrchní soud v Praze dospěl ve svém usnesení ze dne 6. 8. 2018, č. j. -4120 verte, k závěru, že zde nejsou dány důvody pro vyloučení předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D z vykonávaní úkonů trestního řízení ve věci obviněného V. T. vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , nelze tomuto postupu vytknout žádné pochybení.

9. Nejvyšší soud dále uvádí, že pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. ).

10. V posuzovaném případě však Nejvyšší soud neshledal, že by zde byly dány objektivní skutečnosti nasvědčující podjatosti předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D. Skutečnost, že se předsedkyně senátu při veřejném zasedání vyjádřila k doručování zásilek a přítomnosti obviněného u veřejného zasedání, nezakládá sama o sobě pochybnosti o její nestrannosti. Vrchní soud přitom v této souvislosti správně poznamenal, že se jednalo pouze o procesní upozornění, přičemž následně se vyjádřil k jednotlivým veřejným zasedáním a skutečnostem vztahujícím se k doručování zásilek obviněnému a jeho účasti při veřejných zasedáních. Za této situace tak nelze v předmětném případě spatřovat reálně existující objektivní skutečnosti, jež by vyvolávaly pochybnosti o nestrannosti předsedkyně senátu. Nejvyšší soud dále konstatuje, že ze spisového materiálu rovněž nijak nevyplývá, že by předsedkyně senátu JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D měla mít osobní poměr k obviněnému či k ostatním účastníkům řízení, nebo k věci samé ve smyslu sledování jakékoli vlastní zainteresovanosti.

11. Z výše uvedených důvodů se Nejvyšší soud plně ztotožnil s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 8. 2018, č. j. -4120 verte. Stížnost obviněného V. T. se tak nemohla setkat s úspěchem a Nejvyšší soud ji proto podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 11. 2018

JUDr. Stanislav Rizman předseda senátu